Informační procesy ve světle vědy

SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Úvod do informační vědy. Opava: Slezská univerzita, 2015, 134 s. ISBN 978-80-7510-145-7.

Zatímco ve světě přináší pokračující snahy o přehledný úvod k informační vědě a základním konceptům stále nové publikace, v České republice vývoj od posledního vydání Cejpkovy monografie Informace, komunikace a myšlení ustrnul.[1] Jako první se po dlouhé odmlce pokusila prolomit toto ticho Beata Sedláčková svojí stručnou knihou Úvod do informační vědy.

Autorka působí na Ústavu informatiky Slezské univerzity v Opavě, kde se na oddělení informační vědy odborně věnuje vedle informační vědy i informačnímu a znalostnímu managementu a kognitivní psychologii. Její odborné zaměření se v předložené publikaci jasně projevuje. Velký důraz klade právě na informační a znalostní management, jehož eminentní osobnosti jako Daniel Bell a Peter Drucker se stávají autorce významnou oporou. Kniha je dělena do čtyř kapitol věnujících se původu oboru, jeho předmětu, současné koncepci a trendům. Třeba je ocenit zvláště autorčinu snahu začlenit informační vědu do nomenklatury věd a připravit argumenty pro její pozitivní reflexi v širší komunitě odborníků.

Sporným zůstává označení z názvu knihy – Úvod. Pokud je kniha úvodem pro studenty oboru a má sloužit jako studijní materiál, je třeba uvádět k tématům prameny a kanonické práce, z nichž mohou znalostí chtiví studenti dále čerpat a rozvíjet kritické myšlení nad tématy. Bohužel řada tvrzení v knize zůstává čtenáři předložena jako neměnné pravdy, nad kterými se nediskutuje. Z těch pár zdrojů, které jsou v textu odkazované, pak zvídavý čtenář v závěrečném soupisu literatury část nenalezne vůbec (např. Katuščák, Grolier, ALA – zde se navíc objevuje citace informační gramotnosti neoznačená uvozovkami a lokalizací přesného umístění). Pokud však jde o úvod do odborné diskuze, je třeba podložit svá tvrzení argumenty a odkazy na aktuální, převážně časopiseckou literaturu. Ale ani zevšeobecněné názory domnělých odborníků nejsou pro změnu doloženy konkrétními zdroji, a je tedy otázkou, o jaké autority se pisatelka opírá. Svou citační praxí, jakož i obsahem použité literatury autorka snižuje odbornost celé knihy, jejímž předmětem podle názvu má být věda.

Kamenem úrazu jsou pak některá prezentovaná fakta, která bych spíše označil za „falza“ či studiem historie nepodepřené spekulace. Některé předložené datace působí zmatečně kvůli uspořádání samotného textu, kdy není jasné, co z popisovaných událostí patří do počátků novověku a co do současnosti, jelikož popisy událostí se prolínají. Některé události jsou datovány chybně – např. vznik a rozvoj nejstarších vědeckých časopisů Le journal des savants a Philosophical Transactions nezačaly vycházet v letech 1965 a 1966, ale oba již v roce 1665, tj. o tři století dříve než udává autorka. Podobně autorka umisťuje vznik informačního problému do 30. let 19. století bez uvedení kontextu, že odborné časopisy v 16. století vznikaly právě jako způsob řešení informačního problému tehdejší doby. Jako zavádějící působí v čase pokračujících sporů o řešení Capurrova trilematu a hledání možností budování Jednotné teorie informace prohlášení autorky, že pojem informace je v rámci informační vědy již vyřešen.

Pozvednutí obočí přináší i prohlášení, že informace v informační vědě neoznačuje pouze fyzickou entitu, navzdory neúspěšným snahám odborníků najít jediný případ, kdy by povaha informace nebyla fyzická (tzv. fyzika zpracování informací a Bucklandovo pojetí informace jako věci) či nesouvisela s fyzikální veličinou – entropií. Podobně můžeme říci, že scientometrie nebyla nazývána vědou o vědě, ta totiž v jazyce jejího zakladatele Dereka J. de Solla Price neexistuje. Nejbližší alternativou je věda o vědní politice (The science of science policy) a společně se scientometrií jsou poddisciplínou širších vědních a technologických studií (science and technology studies). Zaostávání za aktuálním stavem informační vědy prezentuje tvrzení, že infometrie představuje nejmodernější pojetí měření vazeb v odborné komunikaci. To aktuálně totiž představují disciplíny jako webometrie, altmetrie, tegometrie či wikimetrie. Ve výčtu sporných prohlášení je možné obšírně pokračovat, proto lze tvrdit, že předkládaná kniha jako celek je přinejmenším značně kontroverzní. 

Vystoupit do prázdna publikačního prostoru a zamlženého horizontu informační vědy v České republice vyžaduje dvě nezbytné ingredience – notnou dávku odvahy a také široký přehled v rozsáhlé aktuální zahraniční literatuře. Zatímco prvého se autorka zhostila se ctí, z druhé ingredience přidává pomálu. Většina použitých zdrojů je staršího data či místní provenience, tedy česky psaná či do češtiny přeložená. To je varovným signálem, zvláště když uvážíme, že v českém prostředí je již zmiňovaná mezera v aktuálních publikacích k oboru, a přihlédneme-li k výroku samotné autorky o rostoucím zastarávání odborných informací, které se smršťuje v mnohých oborech na tři roky. Práce tak zůstává bohužel zastydlá ve starších přístupech a východiscích charakteristických pro období před revolucí a následující desetiletí. V tomto kontextu současné pojetí informační vědy, jak zní podnázev třetí kapitoly, vyznívá spíše jako oxymóron. Dobře patrný je tento přístup v kapitolách věnovaných informačnímu a znalostnímu managementu. Laskavý čtenář přijme autorčino zdůvodnění, že informační a znalostní management je podle klasifikace odborných časopisů v Journal Citation Reports součástí informační vědy, i přes pravděpodobný nesouhlas odborníků praktikujících dané oblasti u nás. Podporu tohoto tvrzení však již v samotném textu nenalezne. Všichni autoři zmiňovaní v těchto kapitolách jsou až na jednu výjimku autoři s afilací v jiných oborech než informační věda, citované práce nejsou z odborných časopisů zahrnutých v uvedené klasifikaci.  

Za stěžejní považuji, že v předložené koncepci informační vědy chybí prostor věnovaný metodologii oboru, který by pomohl lépe posoudit její charakter, opomenuta zůstává také řada aktuálních disciplín oboru – informační politika, ekonomie informací, informační etika, informační architektura či na informačních školách v zahraničí aktuálně rozvíjené oblasti nových informatik (pozor, nejedná se o počítačovou vědu) jako je medicínská, sociální či komunitní informatika. Závěrem již snad jen podotknu, že text by si zasloužil profesionální korekturu.

Osobně za problematické považuji doporučení autorky organizovat informace na univerzitách pro praktické uplatnění, které podle mne vede k opuštění tradičního konceptu vzdělanosti. Znalost širších souvislostí, ne hloubkově, ale úzce zaměřené znalosti vyžadované uplatnitelností na pracovním trhu jsou však nezbytným základem pro práci na syntetizujících teoriích vědy a tedy i skutečné interdisciplinarity, která může posunout i praxi firem novým směrem. Organizace informací podle pracovních praktik dává smysl pouze v oblasti organizace informací pro odborné komunity pomocí moderních metod doménové analýzy, ale ani s tou se čtenář v knize, obzvláště v kapitole věnované organizaci poznání, nesetká. Nezbývá než čekat a doufat, že po dlouhé době první vlaštovku v informační vědě budou následovat další a obor se dočká v dohledné době důstojného úvodu k základům informační vědy. Vzhledem k rozsahu této disciplíny se domnívám, že pro odpovídající pokrytí širokého záběru disciplíny se na jejím vzniku bude podílet kolektiv autorů. 

Literatura:

BAWDEN, David and Lyn, ROBINSON. Introduction to Information Science. London: Facet publishing, 2012, 351 s. ISBN 978-1-85604-810-1. 
DEBONS, Anthony. Information science 101. Lanham, Maryland: The Scarecrow Press, Inc., 2008, xix, 241 stran. ISBN 978-08108-5289-1.  
MARCHIONINI, Gary. Information Concepts: From Books to Cyberspace Identities. San Rafael, Calif.: Morgan & Claypool, 2010, 91 s. ISBN 9781598299625. 
RUBIN, Richard E. Foundations of Library and Information Science. 2^nd ed. New York: Neal-Schuman Publishers, 2004, 581 s. ISBN 1-55570-518-9.

[1] Za zmínku z tohoto období stojí minimálně čtyři publikace používané ve výuce na vysokých školách jako úvodní texty: nejstarší Rubinovy Základy knihovní a informační vědy, Debonsova Informační věda 101, Marchioniniho Informační pojmy a velmi pozitivně hodnocená kniha Bawdena a Robinsonové Úvod do informační vědy.