Kladení otázek jako způsob přemýšlení nad básnickým textem

V tomto článku navazuji na svůj příspěvek „Provádíme čtenáře světem poezie“[1], ve kterém jsem se zaměřila především na podmínky, které by měl průvodce světem poezie vytvořit, aby setkání s básněmi byla všestranně přínosná.  Nyní bych ráda ukázala, jak lze s těmi, které světem poezie provádíme, přemýšlet nad konkrétní básní.    

Záměrně jsem vybrala báseň[2], která má potenciál čtenáře podněcovat k přemýšlení, která v něm vzbuzuje otázky, touhu pokoušet se na ně hledat odpovědi, učí ho vypořádat se s tím, že na některé své otázky nedostane jednoznačnou odpověď, že některé odpovědi v něm samém teprve musejí dozrát. Poslední zmíněná skutečnost souvisí s tím, že se jedná se o báseň, jejíhož modelového čtenáře nemůžeme jednoznačně určit. Může promlouvat k prvostupňovému i dospívajícímu čtenáři, který si představuje svou vlastní budoucnost, sní o ní, začíná si uvědomovat, že její naplnění se neobejde bez překážek a možných pochybení (sejití na scestí). Na pozadí toho se pak pro něj může zvýznamnit domov, kam je možné se vrátit zpátky, který pro něj představuje jistotu v neznámé budoucnosti. Nové významy pak pro něj může získat v dospělosti, kdy reflektuje svou životní cestu, kterou již ušel, vzpomíná na své vlastní snění o ní. A hlavně s očekáváním a snad i s lehkou obavou hledí na své potomky, kteří se o své budoucnosti teprve rozhodují (respektive, o jejichž budoucnosti „se právě rozhoduje“).

Ve výše uvedeném článku jsem také zmiňovala skutečnost, že báseň je vhodné ještě před samotným čtením zakotvit do kontextu čtenářovy zkušenosti, aby ji nevnímal jako něco cizorodého, ale jako něco, co je mu blízké a vlastní, co se ho může bytostně dotýkat. Mladší (prvostupňoví) čtenáři se mohou nejprve každý sám zamyslet, pak ve dvojici sdílet otázky: Jak si představuji svou budoucnost? Co budu muset udělat pro to, abych své představy/sny naplnil/a? Jaké mě mohou na mé cestě potkat překážky? Těmito otázkami zacílíme pozornost dětí k tématu básně, vytvoříme spojnici mezi básní a jejich životem. Starších se můžeme ptát otevřeněji: Co všechno pro nás znamená cesta? Jaké významy by jí mohl přisoudit básník? Nejprve si vyjasní, jak oni chápou cestu, kolik jí připisují významů (různých kontextů), a pak mohou svou pozornost upřít na autora, uvědomit si, že i on se o tématu a jeho ztvárnění (konkretizaci) nějak rozhodoval, že vycházel ze stejných zdrojů jako oni, tedy z lidské zkušenosti.

Při čtení básně si čtenáři mohou podtrhávat místa, která jim nejsou jasná, o kterých by si rádi promluvili s ostatními, a k jednotlivým veršům připisovat své otázky. Starší čtenáře by mohly napadat například některé z následujících otázek (ve skupině by jejich rejstřík mohl být poměrně široký). Mladším by průvodce mohl některé nabídnout k přemýšlení, popř. by jim mohl ukazovat, jak k němu otázky „přicházejí“, jak je formuluje. Tedy modelovat, jak lze o (pře) čtené básni nahlas přemýšlet.  Zároveň může komentovat, kde a jak na ně zkouší hledat odpověď.

• Jaké pocity ve mně báseň vyvolává?  Mám podobnou zkušenost či vzpomínku?
• Kdo s kým asi mluví? Proč jsou poslední 2 verše oddělené od ostatních?

Vypadá to, že se jedná o rozhovor dospělého, nejspíše otce (lze vyčíst z posledních dvou veršů, v nichž se vyskytlo oslovení tati) s dítětem. Promluvě otce patří v básni větší prostor, dítěti jen poslední 2 verše. Tím, že básník oddělí/vydělí některé verše na konci básně, dává nám najevo, že se v nich skrývá něco podstatného pro to, jak můžeme básni rozumět, možná pointa básně. V tomto případě touha nalézt správnou životní cestu, neztratit se v životě. Vzhledem k tomu, že jde o rozhovor otce a dítěte, mohl by oddělená část básně naznačovat, kde začíná a končí čí promluva, usnadňovat orientaci v básni.

• Proč jsou slova „jednu“, „která“ na samostatných řádcích? Proč pak další tři verše začínají slovesem v záporu? Je mezi těmito verši nějaká souvislost?

Když básník slova „jednu“ a „která“ (obě se vztahují k cestě) umístil na samostatné řádky, snad chtěl ještě více (i vizuálně – báseň jakoby se v tu chvíli zúžila pouze na onu jednu zvolenou cestu) podtrhnout význam rozhodnutí, které musí člověk na své životní cestě udělat, aby mohl pokročit dál. Opakování/obměňování sloves v záporu zvýrazňuje obtížnost tohoto rozhodnutí, protože ve chvíli rozhodování netušíme, která z oněch možných cest pro nás bude ta „správná“, která nepovede na scestí.

• Jakou cestu měl nejspíše na mysli ten, kdo promlouvá v 1. části básně? Proč je v básni zmíněn vítr? Jaká cesta by končila včera?
• Kdy člověk o takových věcech přemýšlí? Sní? Kdy jsem naposledy takto snil/a? S jakými pocity, s jakým naladěním se toto mé snění pojí?
• Jak báseň „přečetl“ ilustrátor Pavel Čech?

Zajímavé je si povšimnout, jak pro nás báseň „přečetl“ Pavel Čech. Ilustrace zachycuje kluka sedícího nad atlasem, který sní o svém budoucím životě. Tento stav snění P. Čech ztvárnil nejen pomocí trochu nepřítomného chlapcova pohledu, ale i pomocí cest, které volně pokračují za hranice mapy a atlasu - na stole (tedy pomocí chlapcových představ). P. Čech si jako toho, kdo sní, představuje chlapce, ačkoliv žádný z veršů básně toto explicitně neříká. Nejspíše zúročil svou vlastní životní zkušenost, snad vyšel z toho, že kluci mají rádi dobrodružnou četbu (sám je velkým obdivovatelem foglarovek a indiánek), rádi si dobrodružství představují. Možná, kdyby báseň ilustroval někdo jiný, přisoudil by tuto roli dívce. Pokud autor básně a její ilustrátor nejsou totožní, měli bychom ilustraci chápat jako jednu z možných interpretací básně, se kterou můžeme porovnávat svou vlastní.

U otázek, které při setkání s básní vzniknou a na které se čtenáři pokoušejí hledat odpověď, je užitečné si všímat zdroje odpovědí[3].

• Na některé otázky nalezneme odpovědi přímo v textu, při jejich zodpovídání stačí, když čtenář textu rozumí na doslovné úrovni, když se v něm dokáže zorientovat a potřebné, explicitně v textu napsané vyhledat. Např. Které přírodní živly jsou v básni zmíněny?
• Více práce mu dá odpověď vyčíst „mezi řádky“.  V tomto případě tedy není odpověď v textu přímo zmíněna, čtenář ji musí vysoudit z různých indicií, někdy i na základě pospojování různých částí textů. Z výše zmíněných otázek přichází v úvahu např.  Kdo s kým asi mluví?  Je poměrně snadné z oslovení „tati“ vydedukovat, že se jedná o rozhovor otce a dítěte.
• Odpovědi však můžeme hledat i mimo text, ve čtenářově hlavě. Jako zdroj mohou posloužit čtenářova životní či čtenářská zkušenost, jeho myšlenky, nebo vědomosti o světě, které u něj autor předpokládá. Z výše zmíněných otázek přichází v úvahu Proč jsou poslední 2 verše oddělené od ostatních? Při zodpovídání této otázky budou čtenáři nejspíše vycházet ze své zkušenosti s četbou poezie (vědomostech o ní), kdy oddělené verše většinou nesou pro smysl básně podstatné sdělení, zároveň ovšem budou vysuzovat, co chtěl básník zvýznamnit právě v těchto 2 verších (viz odpověď výše).

Je tedy zřejmé, že se zdroje otázek v lidské mysli přirozeně prolínají. Průvodce by malé i velké čtenáře měl vést k tomu, aby si kladli různé typy otázek, nezůstávali pouze u těch, na něž lze odpověď nalézt v textu, aby pro ně bylo přirozené texty propojovat se svým životem, při uvažování nad nimi zapojovat svou kulturní encyklopedii. Můžeme si také společně všímat otázek, které zůstaly bez odpovědi. Můžeme pátrat po tom, proč ji zatím nejsme schopni zodpovědět. Zároveň mohou čtenáři reflektovat, kterou otázku považují za klíčovou, která jim nejvíce pomohla při „otevírání básně“, která jim umožnila do ní vstoupit, poodhalit její smysl. Tento zkoumavý přístup k formulovaným otázkám může čtenáři pomoci se naučit, jak se ptát na podstatné ve vztahu ke smyslu básně, jak nezůstávat na povrchu.

Na konci setkání s básní je dobré se vrátit k otázkám, na něž jsme hledali odpovědi před četbou a všímat si, zda a jak četba básně naše odpovědi na ně ovlivnila či proměnila.

[1] KLUMPAROVÁ, Štěpánka. Provádíme čtenáře světem poezie. Duha [online]. 2017, roč. 31, č. 3 [cit. 2017-10-31]. Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/provadime-ctenare-svetem-poezie>. ISSN 1804-4255.

[2]  MALÝ, Radek: Moře slané vody: (co šuměla mušle a co přišlo lahvovou poštou). Praha: Albatros, 2014. ISBN 978-80-00-03467-6.

[3] Více o QAR- Question answer relationship viz Košťálová, H., Šafránková, K., Hausenblas, O., Šlapal, M. Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka. Praha: ČŠI, 2010, s. 20. [online] [cit. 2009-18-09]. Dostupné z www: <http://www.csicr.cz/cz/85256-ctenarska-gramotnost-jako-vzdelavaci-cil-pro-kazdeho-zaka>