Knihovny potřebují řešit to, co je trápí, aby mohly dobře fungovat pro své uživatele

“Pokud nebudeme řešit věci, které lidi trápí teď, těžko budeme moci rozhodnout o tom, jaká je dlouhodobá vize…” 
citát jednoho z účastníků workshopů

V průběhu podzimu 2019 se během několika workshopů v různých regionech ČR sešla celkem více než stovka zaměstnanců knihoven, aby společně diskutovali o poslání českých knihoven.

Metoda Wardleyho map

Jako formát workshopů byla zvolena participativní metoda “wardleyho mapování” doprovázená následnou diskusí nad mapami. Účastníci nejdříve navrhovali, které potřeby uživatelů knihoven bychom měli mapovat, a pak si tyto potřeby podrobně rozmapovávali v malé facilitované skupině do jednotlivých komponent, které jsou zapotřebí k tomu, aby byla tato potřeba rozvíjena. U jednotlivých komponent se následně určovalo, jaká je jejich rozšířenost či rozvinutost. Wardleyho mapy tak v podstatě fungovaly jako procesní audity jednotlivých okruhů služeb, které české knihovnictví nabízí. Konkrétně jsme zmapovali následující potřeby uživatelů knihoven: půjčit si knihu, vzdělávat se, setkávat se, získat informace, kulturní vyžití, individuální sociální kontakt, seberealizace a aktivní sdílení, klidné zázemí, podpora ve vědě, základní fyzické potřeby, “osahat” si (novou) technologii, (za)bavit se (nebo někoho dalšího).

Důležitost participace

Cílem workshopů bylo, aby byly co nejvíce interaktivní a participativní. Aby jejich forma dokázala zaznamenat názory a zkušenosti zaměstnanců knihoven. Aby tyto názory byly co nejpestřejší a zahrnovaly v sobě různé perspektivy. Aby knihovníci diskutovali a snažili se společně hledat shodu na tom, co je důležité. A také, aby se mohlo vyjádřit co nejvíce lidí z knihoven. Právě proto mohli už předem navrhovat všichni kolegové z oboru v anketě s názvem “Kdo je podle vás knihovnickým tahounem ve vaší lokalitě?”, kdo by se těchto workshopů měl zúčastnit. Přihlásit se mohl také každý dobrovolně sám. Ve výsledku se nám sešlo více než 190 jmen, které jsme následně oslovili s nabídkou termínů a míst, kde se mohou workshopu zúčastnit. Nakonec se workshopů (včetně celostátního za přítomnosti představitelů českého knihovnictví) zúčastnila více než stovka zaměstnanců knihoven.

O čem se diskutovalo?

Účastníci společně vytvořili Wardleyho mapu znázorňující konkrétní uživatelskou potřebu a poté nad mapou společně diskutovali a hledali, co je zapotřebí, aby služby uživatelům knihoven mohly fungovat i v budoucnu a lépe.

Následující věci zaznívaly nejčastěji:

1. Potřebujeme se více zaměřit na oborové sdílení know-how a podpůrné procesy – pod tímto bodem je možné si představit různé sdílené databáze kontaktů, služby pro knihovníky (např. architekti, designéři, správci techniky, apod. ) či různé šablony a sdílené přístupy do online nástrojů. Důležité je rovněž celý obor sjednocovat, jelikož zde je velká nejednotnost, částečně daná množstvím zřizovatelů, částečně daná netransparentností (mnozí knihovníci neví, co kdo má na starosti a na koho se mohou s různými věcmi obracet).
2. Je třeba podpořit vznik jednotlivých koncepcí knihoven – nastavit jasnější prioritizaci, aby zaměstnanci knihovny věděli, kam směřovat své cíle, a aby neklesala jejich motivace. Knihovna by se neměla stávat “patvarem” všeho různého, co se v ní může spojit, měla by mít svůj jasný koncept a cíl.
3. Knihovny by měly vytvářet příjemné a motivující prostředí pro práci – je třeba se naučit pracovat s firemními kulturami, pěstovat dobré vztahy na pracovištích a atmosféru důvěry, posilovat leadership a zaměstnancům dávat hlas, kompetence, možnost rozhodování a nechat je růst.
4. V knihovnách by měly vznikat nové pozice (jako např. fundraiser, dramaturg, networker, designer, HR…), které jsou v jiných oborech běžné či souvisí s novou komunitní rolí knihoven.
5. Potřebujeme poznávat naše stávající i budoucí uživatele – k tomu je zapotřebí uživatelských výzkumů, evaluace a také naučit se rychle testovat a prototypovat.
6. Je zapotřebí nadále podporovat komunitní zaměření knihoven – k tomu je třeba mít s jednotlivými místními či zájmovými komunitami navázaný vztah a znát potřeby těchto komunit. Komunitní zaměření knihoven může podpořit i aktivní práce s dobrovolníky.
7. Potřebujeme posílit marketing na státní i lokální úrovni – slovo “knihovna” má sice silný brand, ten ale už neodpovídá realitě (knihovny už nejsou jen o “půjčování knih”). Je zde zapotřebí rebrandingu pro zajištění vyšší prestiže oboru. K tomu je třeba společně pracovat na vyvracení již neplatných mýtů o knihovnách.
8. Knihovník by měl být průvodce obsahem – měl by umět směrovat a provádět uživatele tím, co je v knihovně možné. U technologií v knihovnách je důležitější mít obsah dříve než samotné technologie a vědět, jak s jednotlivými věcmi a artefakty v knihovně budeme pracovat. Například je důležitější mít program pro práci s tablety, ozoboty či 3D tiskárnami dříve, než se je rozhodneme do knihovny nakoupit.
9. Měli bychom se více zaměřit na dopady naší činnosti, ne jen počty ve statistikách – počty výpůjček a registrovaných čtenářů nestačí. Měli bychom vykazovat to, co dává knihovníkům smysl, a zaměřit se také na měření dopadů našich činností. Knihovny mají sice obrovské množství nasbíraných dat, ale nic se s nimi neděje - nepracuje se s big daty.
10. Je třeba podporovat síťování knihoven a jejich zaměstnanců – měli bychom podporovat síťování a propojování knihovníků napříč knihovnami i směrem ven, mimo obor. Je třeba podporovat stážování, setkávání knihovníků jako součást pracovní doby a sdílení dobré praxe.
11. Potřebujeme podporu vzdělávání v knihovnách i pro knihovny –knihovny by měly být partnerem MŠMT pro vzdělávání. Zároveň bychom se měli zaměřit na rozvoj pracovníků knihoven a vytvořit podmínky pro vzdělávání (např. dostatečnou časovou dotaci, vyřešení uvolňování z provozu apod.). Důležité je zabezpečit i vzdělávání týkající se sociálních kompetencí knihovníků.
12. Je důležité zaměřovat se na nízkoprahovost knihoven – knihovníci si váží toho, že jsou nekomerčním, neutrálním veřejným prostorem, dostupným komukoli. Důležité i do budoucna bude zaměřovat se na bezbariérovost.
13. Je nutné otevřít se změnám – s tím souvisí i to, že se knihovníci musí přestat bát dělat chyby, protože bez dělání chyb není pokrok možný. Zároveň je také důležité naučit se “odřezávat” nevyužívané služby.
14. Neměli bychom zapomínat na knihy – kniha a tzv. “pomalé čtení” mají např. výhodu ve větší zapamatovatelnosti obsahu. Měli bychom se zaměřovat na umění doporučování knih a vychovávat si nové generace čtenářů s pozitivním vztahem ke čtení literatury.