Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
Rozvoj internetu, digitalizace a intenzivní využívání informačních technologií stále větším okruhem populace podstatně mění postavení a význam tištěných médií, které byly doménou činnosti knihoven po celá staletí. Mění se způsob komunikace v oblasti vědy i v procesu vzdělávání.
V prosinci roku 2006 rozeslal Institut knihovnictví Národní knihovny v Praze 120 ředitelům knihoven, expertům a významným představitelům oboru anketu. Pět otázek ankety mělo přinést odpovědi na nové trendy a připravované změny v oboru v následujících 15 letech. Takřka třetina času uplynula, knihovny se mění neuvěřitelným tempem, rozšiřují se možnosti poskytování služeb uživatelům. Proto nás zajímalo, jaký názor mají na otázky a především na své původní odpovědi odborníci, kteří se zmíněné ankety zúčastnili. Přinášíme vám přesné znění otázek a za nimi uvádíme současné názory – odpovědi některých odborníků. Text odpovědí jsme nechali v původní podobě.
1. Jak ovlivní podle Vašeho názoru výše uvedené změny v příštích cca patnácti letech
činnost knihoven nebo knihovny či instituce, ve které působíte?
2. Jaká rizika může přinést budoucí vývoj?
3. Jaké pozitivní změny očekáváte v příštím období ve vztahu ke knihovnám?
4. Na co se musí knihovny (Vaše knihovna či instituce) v příštím období nejvíce soustředit?
5. Na co by se aktualizovaná Koncepce měla nejvíce zaměřit, co v Koncepci postrádáte?
Helena Gajdušková, Masarykova veřejná knihovna Vsetín
K bodům 1–3: Domnívám se, že pět let je poměrně krátká doba k tomu, aby se odpovědi nějak podstatně měnily – víceméně stojím za tím, co jsem napsala v roce 2006. Ekonomická krize přináší možná více obav a skepsi do nejbližší budoucnosti, naopak zkušenosti ze zahraničí dokládají, že knihovny jsou stále akceptovány a vnímány jako důležité instituce nejen ze strany občanů, ale i ze strany veřejné správy. Doufejme, že i Česká republika půjde touto cestou.
K bodu 4 bych jen doplnila, že stále intenzivněji vnímáme knihovnu jako velmi vhodné prostředí k doplňkovému a neformálnímu vzdělávání, a stále rostoucí zájem o vzdělávací akce to potvrzuje.
Nová koncepce knihovnictví, tak jak se připravuje, pojmenovala většinu problémů, s kterými se potýkáme. Přeji jí i nám, aby se v dohledné době podařila vyřešit alespoň polovina z nich.
Nevím zda není brzo dělat nějaké závěry teprve po pěti letech, když náš výhled měl být na cca 15 let, ale budiž. Pokud činnost knihoven výrazněji neovlivnila Koncepce rozvoje knihoven v ČR na léta 2004 až 2010, jakým způsobem ji ovlivní ta nová na léta 2011 až 2014? Kvalifikovaný a motivovaný personál zůstane i nadále před branami knihoven a mladí lidé budou hledat jiné pracovní příležitosti, kde jim finanční ohodnocení pomůže splácet jejich hypotéky. Věkový průměr pracovníků se ještě zvýší, pokud je to ovšem ještě možné. Omezení výdajů z veřejných rozpočtů redukuje nákup nejen zahraniční literatury, ale i domácí literatury a čtenáři nebudou mít již mnoho důvodů knihovny navštěvovat. Tisíce obecních knihoven dnes žije pouze díky výměnnému fondu financovanému díky regionálním funkcím knihoven, které jsou v řadě krajů drasticky omezovány a tak obecní knihovny, které si nebudují svůj kmenový knižní fond zaniknou. Po ukončení regionálních funkcí knihoven dojde k rozpadu knihovní sítě, kterou sice definuje Knihovní zákon, ale která je velmi křehká. Mnoho let se snaží knihovny budovat webové stránky knihoven, ale jak stále vypadají a jak jsou využívány? I knihovníci využívají pro hledání informací Google a ne informační zdroje svých knihoven.
I přes všechny katastrofické vize věřím, že alespoň moje generace bude ještě využívat tištěné knihy.
Před pěti lety jsem ve své odpovědi v anketě tvrdil, že rozvoj internetu, digitalizace a využívání informačních technologií bude mít zcela zásadní dopad na činnost knihoven zejména proto, že tím knihovny přicházejí o své dosavadní téměř monopolní postavení v poskytování přístupu k informacím, a proto že se knihovny budou muset začít zásadně měnit. Dosavadní vývoj to jen potvrzuje. Knihovny a knihovníci už dnes cítí, že změny jsou nevyhnutelné. Na letošní konferenci Knihovny současnosti Dr. Tomáš Řehák a Dr. Vít Richter konstatovali a ukázali na grafech, že již začínají být znatelné změny trendů v počtech aktivních čtenářů a výpůjček. Tyto statistiky ještě donedávna rostly, ale již se začínají pomalu snižovat. Nejedná se zatím o žádnou katastrofu, ale jde o zřejmý signál, že dochází k zásadním změnám chování čtenářů – a to generace opravdových „digitálních domorodců“ teprve přicházejí (nebo spíše nepřicházejí – alespoň ne do knihoven). To je důsledek vlivu konkurence na informačním trhu, kde knihovnám konkuruje internet se svou nesmírně širokou paletou volně dostupných informačních služeb. Vidím ale obrovské rozdíly v přístupu knihoven – někde se již cíleně snaží o nastartování změny celkového směřování knihovny a zavedených rutin, zatímco jinde je hlavním cílem „nějak to doklepat do důchodu“.
To vše má pochopitelně vliv i na naši společnost Albertina Icome Praha s.r.o. Z propagátorů e-zdrojů ve všech podobách se stáváme stále více (zejména v akademické sféře) partnery knihoven při dalším prosazování a podpoře využití e-zdrojů ve výuce a vědecké činnosti. Pořádáme pro zákazníky odborné semináře i školení konkrétních produktů a služeb. Snažíme se také působit na vedení vysokých škol přímo a pomáhat tak knihovnám s upevněním jejich role coby koordinátorů licencí a středisek podpory využívání externích informací v jejich instituci.
Rizika do budoucna pro knihovny pochopitelně stále existují. Tím hlavním je, jak jsem již uvedl, nečinnost a nereagování na probíhající změny. Jakmile totiž zřizovatel přestane vnímat hodnotu knihovny jako základního prvku v organizaci přístupu k informacím a poskytovatele významných služeb s přidanou hodnotou, pak v současných složitých ekonomických dobách na knihovny dopadnou rozpočtová opatření silněji, než na jiné složky v organizaci, a půjde jim o samotnou existenci. To se například již delší dobu skutečně děje v oblasti lékařských knihoven, kde každý rok zanikají další knihovny v dalších zdravotnických zařízeních, protože v kolotoči ekonomických tlaků nedokáží obhájit svou hodnotu, a tím i existenci.
Obecné povědomí veřejnosti o knihovnách se v uplynulých 5 letech mírně zvýšilo, ačkoli k tomu došlo zejména v souvislosti s kontroverzním projektem nové budovy Národní knihovny v Praze na Letné. I tak je to pozitivní změna, protože do té doby se o knihovnách v nejdůležitějších médiích publikovalo zcela výjimečně. Média však potřebují stále nová témata a knihovny by se měly samy postarat o aktivní komunikaci s médii a systematicky jim dodávat materiál a náměty k publikování. Příkladem dosud nevyužité šance jsou diskuse o potřebě reformy vysokých škol a vysokoškolského studia – tady je rozhodně prostor pro zveřejnění článků akcentujících smysl aktivních forem studia, které přímo podporují roli akademických knihoven v systému výuky, jak je tomu v některých zemích Západní Evropy a zejména pak v USA. Další takovou příležitostí pro medializaci služeb knihoven může být rozmach elektronických knih. Rozhodně si nemyslím, že by knihovny měly nakupovat a půjčovat čtecí zařízení – ta se jistě zakrátko rozšíří mezi veřejností sama a kromě toho lze e-knihy číst i na již rozšířených zařízeních sloužících primárně pro jiné účely, jako jsou notebooky, chytré mobilní telefony a tablety. Knihovny však jistě mohou nabízet přístup k samotným e-knihám prostřednictvím nejrůznějších služeb (včetně vlastní digitalizace) a vytěžit cenné body „navíc“ publikováním článků o takových službách, které jsou momentálně předmětem narůstajícího zájmu veřejnosti a médií.
Za velmi pozitivní považuji skutečnost, že se téma „Marketing a propagace“ stalo jedním z pěti hlavních témat skupiny 1 (klient/služby) v Koncepci rozvoje knihoven na období 2011–2014. To ukazuje, že si tvůrci koncepce plně uvědomují význam marketingu a propagace pro budoucí existenci knihoven. Věřme, že si to uvědomí a zavede do praxe co nejvíce knihoven a že jim tyto metody pomohou najít nový smysl a opodstatnění jejich existence v dalších letech. Budu rád, pokud tomu svým malým dílem bude moci přispět i naše společnost.