Svět vzhůru nohama – mediální vzdělávání pro děti

Cílová skupina: žáci na 1. stupni ZŠ, 4., 5. třída  
Časová dotace: 60 minut  
Cíle:   

• Žák rozvíjí schopnost v předvídání děje. 
• Žák hledá vhodná řešení a empaticky reaguje.  
• Žák se zamýšlí nad informacemi, které se k němu dostávají, a kriticky je třídí. 
• Žák se učí vyhledávat informace a následně s nimi pracovat.  

Klíčové kompetence: komunikační, osobnostní a sociální, k učení, k řešení problémů, k občanství a udržitelnosti  
Vzdělávací oblasti: člověk a společnost, člověk a příroda, člověk a jeho svět  
Průřezová témata: osobnostní a sociální výchova, environmentální výchova, mediální výchova  
Pomůcky: míček, jednoduchá loutka vačice, obrázek stromu (formát flipchart), magnety, fixy, flipchart, ukázky optických klamů, samolepicí barevný bloček, tužky, knihy: O vačici, která se nesmála (Tashlin, F.), naučná literatura o vačnatcích  

Úvod  

Děti přivítáme v knihovně. Záměrně navodíme atmosféru odlehčeného rozhovoru, navzájem si sdělíme, jak se dnes máme, jak se cítíme, jak jsme se vyspali. Přejdeme k povídání o náladách, emocích. Na flipchart děti chodí kreslit „smajlíky“, které používají při komunikaci. K vyvolávání dětí k tabuli použijeme metodu náhody při hře s míčkem. Děti si míček přehazují, po chvilce řekneme „stop“ a ten, kdo má míček, půjde nakreslit smajlík.    

Pocity a emoce u lidí srovnáme s tím, co víme o zvířatech. Některé odpozorované poznatky porovnáváme s informacemi z naučné literatury. Použijeme k tomu příklady z knihy Překvapivé životy zvířat: jak se smějí, jak si hrají a jak zlobí! Zaměříme se na úsměv a radost, jak se projevuje u zvířat, a zamyslíme se nad tím, jestli musí být radost vždy viditelná. Plynule se tak dostaneme k vačici, která je hlavní postavou knihy. Ukážeme ji na ilustraci v knížce, krátce představíme autora knihy Franka Tashlina a prozradíme dětem název: Vačice, která se nesmála.   

Práce s textem – čtení

O čem je příběh: Vačice si spokojeně visela na větvi. Všimli si jí lidé, kteří se vraceli z pikniku v přírodě do města. Připadalo jim, že je smutná, že se její pusa nesměje, a tak se rozhodli, že ji rozesmějí. I se stromem ji převezli do města a zkoušeli ji rozesmát na místech, kde se lidé smějí. Pusa vačice se obrátila, lidé se ujistí, že se vačice směje, jsou spokojení a všichni je obdivují. Vačice, které si už nikdo nevšímá, sleze ze stromu a vrátí se do lesa.   

Příběh vyprávíme chronologicky, podle klíčových scén. Pro lepší názornost pracujeme s jednoduchou loutkou vačice (vyrobeným maňáskem, měl by mít výrazný úsměv), kterou zavěsíme na namalovaný strom, a ilustracemi z knihy.  

Čtení/vyprávění zastavujeme, necháme děti předvídat, ptáme se:  

• o čem si asi tak lidé pod stromem povídají? Co bude následovat? Jakým způsobem byste vačici rozesmáli? Na jaký film byste vzali kamaráda, abyste jej rozesmáli?  

Poznámka: I když se děti během příběhu „ozvou“, že lidé jsou hloupí, že se vačice přece směje, je jen vzhůru nohama, nebudeme na jejich připomínky reagovat, ale zaměříme se na to, co opravdu na ilustracích všichni vidíme.   

V závěru otázky:   

• Jak se asi mohla vačice cítit? Zkusme se vžít do jejích pocitů a popsat je.  
• Jak bychom pomohli člověku, kterého někdo nutí do něčeho, co mu není vlastní nebo ho přímo uráží?    
• Jak se cítíme, když nám někdo něco vnucuje?   

Práce s textem – po čtení  

Pojďme si nyní tento příběh více rozebrat. Lidem se v podstatě nabídla zkreslená realita – svět vzhůru nohama. Vačice totiž vytvořila iluzi optického klamu. Na konkrétních ukázkách dětem vysvětlíme, co je to optický klam a kde se s ním můžou setkat.   

Otázky:   

• Co je podle vás na příběhu špatně? Co podle vás lidé nevěděli? Byli hloupí, když podlehli iluzi?  
• Co víme o vačici?  

Na tabuli napíšeme, co už děti ví o vačici – jak vypadá, kde žije... Jejich vědomosti porovnáváme s fakty a doplňujeme informace a zajímavosti o vačici, které čerpáme z naučné literatury.  

Otázky:   

• Myslíte si, že by lidé změnili své chování k vačici, kdyby měli všechny tyto informace?  
• Vzpomeneme si, jak vznikl názor, že se vačice nesměje? (V příběhu šlo doslova o princip „jedna paní povídala”. Vysvětlíme si, co znamená toto rčení. Uvědomíme si, jak je důležité, odkud čerpáme informace a jak si je ověřujeme.)    
• Jak se mohli lidé bránit, aby nepodlehli davovému chování? (Ověříme si, zda děti tomuto slovnímu spojení rozumí.)   

Příběh o vačici je příkladem manipulace (vysvětlíme tento pojem).   

Otázky:   

• Kde se s manipulací můžeme setkat? (zprávy, reklamy, hoaxy... v různých podobách – média, sociální sítě, herní průmysl...)  
• Ptáme se dětí na jejich zkušenost – co znají, čeho si všímají, co jim vadí.   

Na základě příběhu zdůrazníme, kdo má z manipulativního chování prospěch. Uvedeme příklady „poplašných zpráv“ (volíme témata blízká dětem). Řekneme si, jak a kde si ověřovat informace, jak předcházet dezinformacím. Zdůrazníme, na koho je možné se obrátit, když si nejsem jistý – učitelé, rodiče, knihovníci... Zdůrazníme, že při získávání informací je důležité poznatky porovnávat a všímat si zdrojů.   

Závěr

Pracujeme s informacemi, které jsme se během čtenářské lekce dozvěděli. Děti píší na samolepicí barevné papírky slova a slovní spojení, související s přirozeným prostředím a životními podmínkami, které jsou vačici vlastní a budou jí prospívat. Mohou to být i povzbudivá slova nebo vzkazy. Děti postupně chodí k flipchartu a lepí lístky do koruny stromu. Společně tak vytvoří pestrý strom přání pro vačici. 

Zdroje:   

• TASHLIN, F.: Vačice, která se nesmála. Praha: Baobab, 2013.  
• CLAYBOURNE, A.: Překvapivé životy zvířat: jak se smějí, jak si hrají a jak zlobí! Praha: Dobrovský, 2020.  
• REICHHOLF, J. H.: Zoologická encyklopedie/ Savci. [1. díl], Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0481-9.  
• ANDĚRA, M.: Svět zvířat. I., Savci. Praha: Albatros, 1997. ISBN 80-00-00541-7

Fotografie: 

Vacice-obr.1.jpg

Vacice-obr.2.jpg