AI může být skvělý nástroj, ale nikdy ne náhrada lidských vztahů – rozhovor s Barborou Karpíškovou

Barbora Karpíšková je odbornice na využívání umělé inteligence ve vzdělávání a vedoucí jednoho z prvních AI kroužků v Česku. Věnuje se integraci AI do výtvarné a animační tvorby pro děti i školní projekty a spolupracuje s organizací AI dětem, kde školí pedagogy i žáky. Jako celoživotní pedagožka propojuje nadšení pro nové technologie s praktickou výukou a ukazuje, jak může AI obohatit kreativitu i vzdělávání.

Jak a kdy jste se dostala k AI a speciálně k výuce AI pro děti na prvním stupni?

Začalo to na začátku roku 2023, kdy jsem narazila na organizaci AI dětem. Viděla jsem jejich ukázky aktivit – třeba jak si s dětmi vytvořit avatara – a okamžitě jsem to vyzkoušela na kroužku. Překvapilo mě, jak snadno se i složitá technologie dá převést do dětské hry. Krátce nato jsem se pod AIdětem zapojila do tvorby AI kurikula. Děti v něm provázejí roboti Ju a Pí, kteří jim vysvětlují základní principy AI – třeba jak se stroje učí z příkladů. A to vše bez počítače, jen s papírem a tužkou. Najednou děti vidí, co se děje „za obrazovkou“, a AI pro ně přestává být kouzelná černá skříňka. Na AI dětem si vážím, že nejde jen o skupinu lektorů, ale o tým, který staví na dlouhodobých principech vzdělávání. Spolupracujeme s Ministerstvem školství a NPI a naše kurikulum je jedno z prvních svého druhu v Evropě – před námi se mu věnovalo jen Estonsko a Finsko. Díky tomu můžeme být v Česku u toho, když se hledá rámec, jak má AI do vzdělávání vstupovat. A navíc – v týmu je spousta učitelů, kteří berou svoji práci jako poslání, a to je obrovsky inspirativní.

Dle Vašich zkušeností, jaké jsou schopnosti českých uživatelů v používání AI? Jsou na tom lépe děti, studenti nebo dospělí? A pracujete raději s dětmi, nebo s dospělými?

Rozdělit to na „děti versus dospělí“ nejde. Klíčem je otevřenost – ať je člověku deset, nebo čtyřicet. Děti mají výhodu, že AI přijímají přirozeně, zatímco dospělí občas váhají. Velké firmy navíc vkládají AI přímo do prostředí, kde už trávíme čas – do chatů nebo na sociální sítě. Pokud ale nerozumíme tomu, co se děje „za obrazovkou“, jsme snadno manipulovatelní. Proto mluvíme o tzv. AI literacy gap – rozdílu mezi tím, jak moc AI používáme, a jak moc jí skutečně rozumíme. Čím je ta mezera větší, tím jsme zranitelnější.

Při cestách po školách vidím, že nerozhoduje velikost ani poloha školy. Někdy je malá venkovská škola díky osvícenému učiteli dál než velká instituce. Přirovnala bych to k příchodu počítačů do výuky – jen s tím rozdílem, že teď se dvacet let vývoje odehrává během jediného roku. A koho mám radši – děti, nebo dospělé? Baví mě oboje. S dětmi na kroužku Cesta do fantazie mě překvapuje, kam až dokážou s AI dojít. A stejně tak ráda pracuji s učitelkami na prvním stupni nebo družinářkami – přijdou s obavou, že to nezvládnou, a během chvíle z nich tryská kreativita a zkušenosti, které obohacují celé lekce. Takže odpověď je jednoduchá: nejraději pracuji s lidmi, kteří mají hlavu plnou fantazie – bez ohledu na věk.

Co Vás na AI nejvíc baví?

Asi to, jak mi otevírá dveře do oblastí, do kterých bych se dřív neodvážila. Když chci s dětmi zkusit něco nového, už to není dlouhé hledání zdrojů a složité zpracovávání. AI mi pomůže rychle se zorientovat a přetavit téma do podoby, kterou děti zvládnou. Krásný příklad je náš kroužek Cesta do fantazie. Vyhráli jsme v soutěži brýle pro virtuální realitu. Pro mě to byla úplně nová technologie a chtěla jsem, aby ji děti poznaly jinak než jen jako zábavu. S pomocí AI jsme zkoumali, jak funguje, co všechno jde upravit a jak ji využít pro tvorbu. I když jsme měli jen jedny brýle pro celý kroužek, našli jsme způsoby, jak je využít naplno. Najednou se děti staly tvůrci, ne jen uživateli – a v tom vidím obrovskou hodnotu.

Co Vám na používání AI přijde nejzrádnější? A jak se tomu bránit?

Nejzrádnější je, že AI se stává neviditelnou součástí našich každodenních nástrojů. Člověk si ani nevšimne, že komunikuje s generovaným obsahem, a přitom ho to ovlivňuje. Velké riziko vidím i v tzv. „AI companions“ – chatbotech, kteří suplují kamarády. Jsou vždy po ruce, nikdy vás nenaštvou, nikdy nezapomenou odepsat. Ale právě proto je nebezpečně snadné si k nim vytvořit vztah. Jenže vztah bez konfliktů a překážek není skutečný vztah. A v citlivých obdobích, kdy člověk hledá podporu, to může být hodně zrádné. Obrana je podle mě jediná: učit se chápat, co za těmito technologiemi stojí, mluvit o tom otevřeně a připomínat si, že AI může být skvělý nástroj, ale nikdy ne náhrada lidských vztahů.

Co byste doporučila knihovníkům, kteří chtějí s dětmi začít pracovat s AI?

Začít tam, kde mají chuť tvořit. AI je skvělý „kolega na nápady“ – můžete do ní vložit myšlenky, nechat si je rozpracovat, vygenerovat mapu nebo si s ní rovnou udělat brainstorming. My jsme třeba s dětmi vytvořili vizuální gamebook – rozvětvený příběh, ke kterému si děti přidávaly obrázky, animace nebo audioknížky. AI jim pomohla jak s nápady, tak s vizuálním zpracováním. Najednou zvládly projekt, na který by si jinak samy netroufly. Ale platí jednoduché pravidlo: pokud nemáte vlastní nápad, AI vám ho nevymyslí. Pořád je to nástroj, který funguje nejlépe tehdy, když má co rozvíjet. A kde hledat inspiraci? Třeba v záznamech z Digiday na YouTube, kde jsou půlhodinové bloky plné konkrétních tipů. Nebo přímo na stránkách kurikulum.aidetem.cz, kde najdete metodiky a pracovní listy pro různé předměty – použitelné i v knihovnách. Všechno je zdarma a s videonávody, takže se dá snadno začít i bez zkušeností.

Máte svůj soukromý odhad, co nás v AI čeká? Spíš obavy, nebo očekávání?

Velké predikce nechám jiným. Už jsme slyšeli spoustu věšteb o „zimě AI“ – a místo toho se vývoj žene kupředu. Myslím, že největší změna je ta nenápadná: AI prostě začne být všude kolem nás. V nástrojích, které používáme každý den, a my si ani nevšimneme, že komunikujeme s generovaným obsahem. Internet se tím promění – bude v něm stále víc strojově tvořeného materiálu. A tím poroste hodnota obsahu s jasným lidským rukopisem. Toho, co má duši a autenticitu. Nemyslím, že AI hromadně vezme lidem práci. Spíš promění povahu některých profesí – bude potřeba více lidí, kteří budou AI kontrolovat, usměrňovat a dávat jejím výstupům kvalitu. Moje obava je, aby se z AI nestal nástroj, který nás rozdělí – třeba tím, že se necháme snadno manipulovat obsahem, nebo že nahradíme skutečné vztahy chatboty. Na druhou stranu se těším na tu tvůrčí stránku. AI nám dovolí realizovat projekty, na které bychom si sami netroufli, nebo by na ně nebyl čas. Pomůže nám tvořit a objevovat nové cesty – a v tom vidím její největší kouzlo.

Děkuji za rozhovor.