Jak jsem potkala norské knihovny

Může knihovna spojit obyvatele z různých kulturních prostředí a stát se místem, kde se každý cítí vítán? Jak oslovit nové (a udržet stávající) návštěvníky?  Na tyto otázky jsem chtěla najít odpovědi, když jsem odjížděla na vzdělávací pobyt Erasmus+ do norského hlavního města v dubnu 2026. Můj pobyt zároveň spadal do doby, kdy (nejen) ve Skandinávii probíhá udržitelný Týden 17. 

Univerzitní knihovny v Oslo 

Mým pracovištěm se po 10 dní staly knihovny univerzity v Oslo, které krátce před mým příjezdem prošly změnou sloučení. Z jednotlivých „fakultních“ knihoven se stala jedna velká knihovna s jedním vedením. Budovy zůstaly na svých místech a čtenáři si (jak norští kolegové doufají) žádné změny nevšimli. Proměny se odehrály zejména mezi zaměstnanci, aby dva lidé zbytečně nedělali totéž (a nevěděli o sobě, že dělají totéž). 

Univerzita sídlící převážně v „novém“ kampusu Blindern cca 15 minut metrem od hlavního nádraží své knihovny provozuje nejen pro své zaměstnance a studenty, ale i pro širokou veřejnost. Knihovny jsou zapojeny do systému, který umožňuje půjčenou knihu vrátit kdekoliv v jiné zapojené knihovně v Norsku (více o systému viz článek Hany Zoubkové v Duze z roku 2022). V době mé návštěvy zrovna došlo k tomu, že společnost zajišťující přepravu knihovních zásilek zkrachovala a hledaly se nové cesty, jak služby čtenářům zajistit. Mnohé knihovny v Norsku jsou přístupné i mimo běžnou otevírací dobu. Netýká se to jen univerzitních knihoven, do kterých je vstup ve večerních a víkendových hodinách umožněn na univerzitní kartu, ale také městských knihoven, které mají rozšířenou otevírací dobu bez přítomnosti knihovníka. Knihovnu v těchto hodinách stráží pouze kamera. 

Veřejné knihovny

Kromě univerzitních knihoven s průvodcem (knihovníkem) jsem soukromě navštívila přístupnou část Národní knihovny, která sídlí v budově bývalé univerzitní knihovny, knihovnu Národního muzea v moderní budově, ale především několik poboček Deichmann. Nejznámější z nich ve čtvrti Bjorvika, 5 minut pěšky od hlavního nádraží, mnozí budete znát. Knihovna v roce 2021 získala titul Veřejná knihovna roku udělovaný mezinárodní knihovnickou asociací IFLA. Na těch pár dní jsem si průkazku nevyřídila, ale i tak jsem ji 3x navštívila (Jedna z mých návštěv byla čistě praktická. V deštivém počasí jsem se při přesunu potřebovala někde schovat, sníst si svačinu a odskočit si na toaletu). 

Knihovna je plná lidí – dospělých, dětí, studentů a je hlavně otevřená. Studující využívají zejména horní patra s tichými studovnami či nikami, kde je možné „se zašít“. Pomocí kobercových krytin jsou jednoduše vyznačena místa, kde rodiče mohou nechávat dětské kočárky tak, aby nepřekážely. Navzdory tomu, že je budova blízko hlavního nádraží, v jehož okolí běžně potkáte bezdomovce, v knihovně jsem díky opakovaně procházející ochrance měla pocit bezpečí. 

Najdi malou knihovnu

V příměstských oblastech Oslo jsem hledala „malou“ knihovnu. Představovala jsem si knihovnu otevřenou 2 hodiny týdne a plochou 50 m². Chtěla jsem vidět, jak to funguje v Norsku a načerpat zde inspiraci. Takovou opravdu malou knihovnu se mi ale nepodařilo navštívit z časových a dojezdových důvodů. Nejmenší mnou navštívená tak byla knihovna v budově terminálu bývalého hlavního letiště, které svůj provoz ukončilo v roce 1998. Místo prošlo za posledních téměř 30 let velkými změnami, v místě našlo domov cca 12 tisíc obyvatel a v roce 2027 zde bude dokončena linka metra. Knihovna funguje 2 roky a je nejmenší z poboček příměstské oblasti Baerum. Přesto má přes 100 m², k dispozici dvě malé studijní místnosti (pro max. 2 osoby). Návštěvníci mají možnost využít kopírku, kávovar (1 kafe = 10 norských korun), studijní počítače a pracovní stůl, část s posezením, stolky a křesílky. Jediné, co mi chybělo, byl větší prostor pro nejmenší děti. I tato knihovna je otevřena část hodin týdne „bez knihovníka“. 

Zajímavostí pro mě byla knihovna určena mládeži ve věku 10-16, kde nepracují knihovníci a nesmí dovnitř dospělí. U vchodu je pouze služba pro případ nouze. Knihovna působí spíše jako velká herna s různými zašívárnami, kde se dá číst, studovat, povídat. Prostě ideální prostor pro teenagery, kteří už do dětského oddělení jít nechtějí a v dospělém se dobře necítím. Knihovnu jsem (jako dospělá osoba) viděla ovšem jen zvenku skrze prosklené stěny. Mezi mládeží je (pochopitelně) velmi oblíbená. 

Otázky a odpovědi

Během svého pobytu jsem se setkala s více než 15 zaměstnanci univerzitních knihoven a většině z nich jsem položila otázku, jak se norské společnosti daří začleňovat imigranty či děti imigrantů (v hlavním městě jejich podíl činí 34 %). Většina z nich se na mne dívala s údivem či skrývaným pohrdáním. Až do druhé poloviny 60. let převažovala emigrace nad imigrací. Norové tedy z vlastních rodin znají příběhy příbuzných, kteří v minulosti přesídlili za lepší budoucností. Možná i proto je přístup Norů k imigrantům poměrně pozitivní. Mezi restriktivním Dánskem a liberálním Švédskem je Norsko někde mezi. Pro získání občanství musí příchozí strávit v Norsku minimálně 7 let, absolvovat povinný kurz v délce 600 hodin a musí se vzdát občanství své bývalé země. 

Největší stud jsem při svém vyptávání zažila při rozhovoru s vysokoškolskou učitelkou původem z Asie, která vyrostla v Kanadě. Její manžel je Nor, který má část svých kořenů v Česku. Procestovala velkou část světa a pravidelně cca 1x ročně navštěvuje Prahu, kde žijí manželovi prarodiče. Nikde se nesetkala s rasismem či jiným přístupem na základě barvy pleti, pouze v Praze. Norské knihovny pořádají pravidelně tzv. language café, což je neformální setkání pro kohokoliv, kdo si chce pocvičit jazyk. Knihovny se věnují zejména norštině a částečně také angličtině. Byla jsem však přítomna i setkání, kde se mluvilo v němčině a francouzštině. Norská společnost je pestrá a názory se samozřejmě liší. Přítomnosti obyvatel jiné barvy pleti, jiných jmen či příjmení jsou však vystaveni už více než 50 let, což se na jejich postojích odráží. 

Káva a sušenka

Norským receptem na přilákání návštěvníků do knihoven je káva a něco k zakousnutí. Na všech akcích, u kterých jsem byla přítomna ,se podávala káva. (Milovník kávy by tmavou tekutiny pravděpodobně nazval břečkou). Často také byl rozbalen balíček sušenek nebo nabídnuta miska s čokoládovými bonbóny. Návštěvník si kromě zážitků či informací přišel i na něco do břicha. O všechno se starali dobrovolníci či studenti s různě velkým částečným úvazkem (v případě univerzitních knihoven), kteří byli k dispozici pro organizaci akcí. Knihovník neměl vše na starosti sám. V některých případech se stalo, že na akci přišel „člověk z ulice“, který stál zejména o jídlo a pití. Jak ale správně řekl můj průvodce Fredrik: Možná zůstanou jen 15 minut, než si vypijí to kafe. Ale možná i během té čtvrthodiny uslyší něco, co ho přiměje se do knihovny vrátit na déle.

Týden17

Udržitelný Týden17 vznikl před několika lety v Dánsku a rozšířil se po celé Evropě. Pojmenování vychází z číselného označení týdne v roce (Skandinávie funguje spíše na týdny než na měsíce) a počtu udržitelných cílů OSN, kterých je právě 17. Mnoho knihoven udržitelné aktivity pořádá během celého roku, ale právě konec dubna je příležitostí, jak tento projekt zviditelnit. Na univerzitě v Oslo funguje tzv. Green office, kterou mají na starosti samotní studenti (kteří mají částečný úvazek). Green office úzce spolupracuje i s univerzitními knihovnami. Pořádají konferenci k udržitelnosti (Day Zero), v říjnu tematický týden, kdy vypíchnou jedno z udržitelných témat a k němu připraví debatní panely a informace. Okolo Black Friday, který je známý nákupním šílenstvím a utrácením peněz za věci, které často vůbec nechceme či nepotřebujeme, chystají „Green week“ jako protiklad. 

Každý měsíc pořádají „repair café“, kdy je možné přijít se zdánlivě neopravitelnou věcí a zkusit ji společně s dobrovolníky opravit. V největší z univerzitních knihoven realizovali „Knihovnu věcí“, kdy si studenti a zaměstnanci mohou půjčit různé sportovní potřeby, pomůcky pro domácnost, ale i batoh či karimatku. Jednou z aktivit, která propojuje udržitelný přístup k životu a integraci cizinců do společnosti, je i tzv. „knitting café“. Aktivita postavená opět na dobrovolnících využívá zvýšeného zájmu o pletení. Zájemci mají k dispozici první pár jehlic a vlnu. Přijít může ale kdokoliv, kdo potřebuje pomoci s pletením složitých vzorů, zkusit nový koníček či poznat nové lidi. Během samotného Týdne17 jsem měla možnost pomoci organizovat swap oblečení (káva v termoskách opět nechyběla), navštívit workshop o tom, co vše (a v čem) se dá pěstovat v knihovnické/univerzitní kanceláři a zkusit si i zmíněné knitting café.

Cesta vlakem

Před několika lety rezonovalo českými knihovnami první společné komunikační téma Udržitelnost v knihovnách. Knihovny se řadou akcí připojily a začaly naplňovat 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs), které představil program OSN do roku 2030. Při své cestě na sever jsem chtěla navázat na udržitelné aktivity a cestovat vlakem a nikoliv letět. Na internetu mi chytře poradili, že moje cesta splňuje tyto SDGs cíle:

• SDG 7 – Dostupná a čistá energie – pokud vlak jezdí na elektrický pohon z obnovitelných zdrojů, spotřeba energie je čistší. 
• SDG 9 – Průmysl, inovace a infrastruktura – využívání udržitelné a odolné dopravní infrastruktury (železnice). 
• SDG 11 – Udržitelná města a obce – podpora udržitelné dopravy a snižování negativních dopadů na životní prostředí.
• SDG 12 – Odpovědná spotřeba a výroba – volba vlaku namísto letadla je příkladem odpovědného rozhodování o způsobu cestování. 
• SDG 13 – Klimatická opatření – vlak produkuje výrazně méně CO₂ než letadlo nebo auto, čímž přispívá ke snižování emisí skleníkových plynů.

Cestování samotné bylo velmi příjemné, ve vlaku jsem po většinu cesty byla připojena k internetu a mohla pracovat. Cestu jsem rozdělila do dvou dnů a jedné noci. Mezi Německem a Švédskem jsem jela nočním vlakem. Čas na přestupy jsem si nechala zbytečně velký, ale zase jsem měla chvíli na krátkou prohlídku švédského Malmö a Göteborgu. Cesta z Brna do Oslo vlakem je možná extrémní případ, ale cestovat do dánské Kodaně či Stockholmu pouze s jedním přestupem je varianta přijatelná.