Knihovna v roce 2050 je…

Knihovna v roce 2050 je…

Když se z počítačů stala hlavní komunikační média, hovořilo se o konci knih a s nimi i knihoven. Zatímco mnohem mladší elektronická média, jakými byly například diskety, zcela zmizela, knihám se daří stále dobře i v tištěné podobě, a proto se daří i knihovnám, přestože i v nich méně čteme a více se díváme. V roce 2050 to nebude jiné, ale vzroste potřeba vrátit se ke kultuře slova, za které bude ručit člověk, a ne umělá inteligence. Knihovny budoucnosti vidím jako čtenářské kluby s neomezeným ručením za opravdové slovo i jeho sdílení a šíření.

Jiří Přibáň
soudce Ústavního soudu ČR a sociolog

Knihovna v roce 2050 je…

otevřená a živá komunita lidí, jejich dovedností a nápadů. Rozcestník aktivit nabízející širokou paletu příležitostí s nízkým prahem vstupu. Útočiště pro ty, kdo ho hledají. Představuju si, že když někdo přijde do nové knihovny, narazí tam na skvělé, akční knihovníky a knihovnice a třeba i nové přátele – přesně tak, jak se to stalo mně. Stejně tak si přeju, aby knihovna byla prostorem, kam můžu poslat svou kamarádku samoživitelku s dětmi – aby tam našli někoho, kdo se jim bude věnovat, a místo, kde stráví čas smysluplně a ideálně zdarma. Ráda bych si v knihovně mohla půjčit nejen knihu, ale třeba i brusku, zajít na swap nebo na lokální slam. Aby to bylo místo, kam kdokoli přijde studovat, poslouchat hudbu, tvořit, nebo si natočit podcast. Místo, kde to voní, kde je světlo a kde se lidé potkávají. Možná to celé zní jako sen, ale já vlastně jen skládám své zážitky ze světových knihoven, které už takhle fungují. A moc si přeju, aby tenhle potenciál knihoven byl jednou naplno vnímán i u nás v Česku – a hlavně široce podporován.

Klára Joklová
výkonná ředitelka Wikimedia Česká republika

Knihovna v roce 2050 je…

vzácným prostorem živého kontaktu mezi lidmi – v době, kdy osobní setkání ustupují digitálním rozhraním, zůstává místem, kde je možné potkat druhé i zažít obyčejný lidský rozhovor s knihovníkem, jehož role nemůže být nahrazena algoritmem. Když udeří krize, stává se knihovna spolehlivým hubem, kde mohu získat informace a podporu k tomu, abych situaci zvládl, nebo bezpečným přístavem, kde je možné chvíli zůstat a nabrat síly. A konečně je prostorem příběhů, protože právě díky nim vyjadřujeme svou identitu a dáváme svému životu smysl – ať už budou sdílené naživo, uchované v knize nebo zprostředkované hologramem, knihovna je domovem vyprávění, které nás spojuje.

Richard Smejkal
velitel Ústředního krizového týmu Červeného kříže