Knihovny jako centra digitálního vzdělávání

Úvod

Svět vzdělávání prochází tichou, ale zásadní revolucí. Učíme se jinak, než jsme se učili třeba ještě před deseti lety. Vzdělávání bývalo po dlouhá desetiletí spojeno především se školou, tedy institucí, která představovala centrum učení, poznání i společenského rozvoje. Školní vzdělávání bylo základním rámcem, do kterého přirozeně zapadaly další formy vzdělávání jako kurzy, kroužky, univerzity třetího věku nebo knihovnické semináře. Tyto formy navazovaly na formální vzdělávací systém a rozšiřovaly ho o prvek neformálnosti, osobního rozvoje a komunitního učení. Knihovny v tomto systému sehrávaly významnou, byť doplňkovou roli. Nabízely prostor pro setkávání, pro doplňující kurzy, přednášky nebo čtenářské kluby. Vzdělávání bylo chápáno jako činnost vázaná na konkrétní čas a místo. Člověk musel přijít někam, aby se něco naučil. Učení probíhalo v prostředí, které mělo jasně vymezené hranice. V případě knihovny to byla studovna, konferenční místnost nebo počítačová učebna. 

Dnes se však tyto hranice pomalu rozplývají. Vzdělávání se přesouvá do digitálního prostoru, kde se učení stává dostupným odkudkoli a kdykoli. Z formálního a organizovaného procesu se postupně mění v osobní, plynulý a celoživotní. Moderní technologie, otevřené vzdělávací zdroje a umělá inteligence dávají jednotlivcům možnost učit se vlastním tempem, podle svých potřeb a zájmů. Knihovny, které byly dlouho považovány za doplněk školního systému, tak získávají novou příležitost. Mohou se stát aktivním průvodcem, ale i tvůrcem ve světě digitálního vzdělávání a díky své otevřenosti, důvěryhodnosti a schopnosti propojovat technologie s lidským přístupem, mohou stát v jeho samotném středu.

Role knihoven v digitálním věku

Tradiční role knihoven je úzce spjata s jejich historickým posláním, čímž je získávání, zpracovávání, uchovávání a zpřístupňování informací. Knihovny byly po staletí „bránou k vědění“, místa, kde lidé získávají přístup k informacím, které jim pomáhají vzdělávat se, rozvíjet i chápat svět kolem sebe. Sloužily jako instituce kulturní paměti uchovávající lidské poznání v tištěné podobě. Jejich úkolem bylo poskytovat rovný přístup ke knihám a dalším dokumentům bez ohledu na sociální postavení, vzdělání nebo ekonomické možnosti uživatelů. Knihovník byl vždy vnímán jako průvodce, který pomáhá čtenáři najít správnou informaci, porozumět jí a využít ji, čímž knihovny významně přispívaly k rozvoji vzdělanosti, kritického myšlení a demokracie a ke kultivaci společnosti.

S rozvojem internetu a nových technologií stojí knihovny před novou výzvou. Měly by zůstat garantem rovného přístupu i v digitálním světě a aktivně přispět k odstraňování digitální propasti. Pandemie Covid‑19 ukázala výrazné prohloubení této propasti. Mnoho lidí tehdy náhle ztratilo fyzický přístup ke škole, k práci nebo k veřejným službám, zároveň zůstalo bez potřebného připojení, zařízení nebo jim chyběly digitální kompetence. (Public Library Association, 2024, s. 14) Knihovny tehdy reagovaly přechodem do online prostoru. V Moravské zemské knihovně jsme začali pořádat webináře, plánované výstavy jsme přenesli do digitálního prostoru a na adrese online.knihovny.cz jsme připravili rozcestník ke zdrojům pro jednotlivé skupiny uživatelů. 

Je také třeba zdůraznit, že knihovny dnes nabízejí své zdroje nejen v tradiční tištěné podobě, ale i ve formě e-knih, audioknih a databází. V poslední době se rozšiřuje také nabídka českého digitálního obsahu, a to zejména díky nabídce služeb Bookport a Palmknihy. Prostřednictvím digitalizace rozvíjejí také své digitální sbírky, které se snaží v rámci právních možností zpřístupňovat široké veřejnosti. Významným milníkem je projekt Díla nedostupná na trhu (DNNT), který umožňuje čtenářům prostřednictvím knihoven přístup k vybraným dílům, jež jsou stále chráněna autorským právem, ale již nejsou k dispozici na běžném knižním trhu. (Národní knihovna ČR, c2025) Tento model zpřístupňování představuje průlom v oblasti rovného přístupu k informacím. Umožňuje vzdělávacím institucím, studentům i veřejnosti legálně využívat digitalizované fondy národního kulturního dědictví.

Rozvoj digitálních knihoven a rozšiřující se nabídka elektronických databází zásadně proměnily přístup ke vzdělávacím materiálům a staly se klíčovým pilířem současného vzdělávacího systému. Knihovny dnes prostřednictvím svých digitálních sbírek zpřístupňují uživatelům obrovské množství dokumentů, které by jinak nebyly fyzicky dostupné, zejména v menších městech a regionech bez univerzitní infrastruktury. Digitalizace tak významně rozšiřuje vzdělávací příležitosti a odstraňuje geografické i sociální bariéry v přístupu k informacím. (Li, Jiao, Zhang a Xu, 2019) 

Významnou roli při dalším rozvoji a zpřístupňování digitálních sbírek bude hrát umělá inteligence, která zásadně změní způsob, jakým lidé s informacemi pracují. Již nyní se objevují nástroje umožňující inteligentní vyhledávání dokumentů, analýzu obsahu nebo automatické doporučování relevantních zdrojů na základě potřeb uživatele. Funkce AI zkoušíme i v českém prostředí v rámci systému Kramerius. Na portálu Knihovny.cz experimentujeme s vektorovým vyhledáváním (služba Objevknihu.knihovny.cz). Do budoucna může AI ovlivnit i samotnou tvorbu odborných textů, a to například podporou při psaní, sumarizaci či ověřování informací. Knihovny tak mohou sehrát důležitou roli v tom, aby tyto technologie byly využívány eticky, transparentně a ve prospěch vzdělávání.

Díky těmto změnám se knihovny mohou posunout od role strážců tištěného kulturního dědictví do pozice aktivních poskytovatelů digitálního vědění, kteří nejen zpřístupňují obsah, ale také podporují digitální kompetence, mediální gramotnost a samostatnost při práci s informacemi. 

Formy a nástroje digitálního vzdělávání v knihovnách

Tradiční formy vzdělávání v knihovnách mají dlouhou historii a tvoří pevný základ jejich komunitní role. Patří sem především prezenční kurzy, tematické přednášky, besedy, komunitní setkávání či praktické dílny a workshopy, které podporují celoživotní učení a propojují lidi s podobnými zájmy. Mnohé knihovny také pořádají čtenářské kluby, vzdělávací cykly pro seniory nebo lekce informační a mediální gramotnosti pro studenty. Tyto aktivity představují osvědčený a velmi žádaný způsob vzdělávání, protože nabízejí osobní kontakt, prostor pro diskuzi a bezpečné, přístupné prostředí.

S nástupem nových technologií a proměnou způsobu, jakým lidé získávají informace, však knihovny stojí před výzvou digitalizace vzdělávání. Pojďme se podívat na možnosti, jak mohou knihovny rozšířit své tradiční vzdělávací aktivity o digitální formy učení. Dnes již existuje řada osvědčených metod a přístupů, které knihovny v oblasti digitálního vzdělávání úspěšně vyzkoušely. Může jít o kombinované formy učení (blended learning), kde se propojuje prezenční a online výuka, často doplněná o interaktivní workshopy, webináře či otevřené i uzavřené online kurzy a kurzy typu MOOC (Massive Open Online Courses). Tyto formáty umožňují účastníkům učit se z různých míst a v případě MOOC nebo online kurzů postupovat vlastním tempem.

Vedle toho lze využívat i další formy učení, které jsou na realizaci méně náročné, ale zároveň velmi účinné. Jednou z nich je microlearning (mikroučení), což je metoda založená na krátkých online lekcích v délce do 5 minut, které často kombinují stručné výukové video s doplňujícími studijními materiály (vysvětlující texty, infografiky, myšlenkové mapy apod.) či kvízem. Tento formát umožňuje účastníkům učit se postupně, v krátkých intervalech a podle vlastních časových možností. Ještě kompaktnější variantou je nano-learning (nanoučení), který redukuje vzdělávací obsah na maximum (do dvou minut, často však délka nepřesáhne 30 sekund). Cílem je předat jednu klíčovou myšlenku nebo dovednost co nejrychleji a nejefektivněji, např. prostřednictvím krátkého videa, animace nebo interaktivního příspěvku na sociálních sítích. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, c2025) Tyto formáty se výborně hodí pro knihovny, které chtějí nabídnout vzdělávání přístupné na jedno kliknutí a srozumitelné, čímž vycházejí vstříc požadavkům zrychleného tempa dnešní digitální doby. 

V souvislosti s rozvojem digitálních forem učení se objevují nové přístupy, které kombinují dobrou přístupnost a multimediální obsah. Kromě videí a online kurzů se stále více prosazuje i učení prostřednictvím poslechu, tedy vzdělávání formou podcastů. Tento přístup, který označuji jako podcast learning, chápu jako způsob neformálního učení založený na zvukovém obsahu. Je ideální pro dnešní dobu, kdy se lidé vzdělávají v pohybu, mezi aktivitami a podle svých časových možností. Pojem zatím není v odborné literatuře pevně ukotven, avšak vychází z principů tzv. audio-based learningu a rozšiřuje koncept digitálního vzdělávání o rozměr poslechu a reflexe.

Stále větší důraz je kladen i na komunitní učení ve virtuálním prostoru. Digitální komunitní učení spojuje principy spolupráce a sdílení znalostí s možnostmi online prostředí. Uživatelé se učí společně ve virtuálních skupinách, diskuzích či videoworkshopech, kde sdílejí zkušenosti a inspiraci. Knihovny mohou tyto aktivity podporovat tvorbou online komunit a kurzů, které propojují lidi napříč místy i generacemi. Takové učení posiluje sounáležitost, podporuje neformální vzdělávání a udržuje vztah mezi knihovnou a jejími uživateli i v digitálním světě.

Gamifikace využívá herní principy a soutěživost k motivaci a zapojení účastníků do vzdělávacího procesu. V knihovnách se projevuje formou interaktivních her, úkolů nebo kvízů, které propojují zábavu s poznáváním. Skvělým příkladem je aktivita „Poznej MZK s Amosem“, která v MZK nahradila klasické exkurze. Hra probíhá v reálném prostoru knihovny, kde se studenti se svými mobilními telefony vydávají plnit úkoly, hledat indicie a objevovat služby knihovny. Aktivity s prvky gamifikace lze přenést i do virtuálního prostoru, takže není nutné vázat je na fyzickou návštěvu knihovny. 

Projektové a badatelské učení patří mezi metody, které rozvíjejí samostatnost, tvořivost a kritické myšlení studentů. Namísto pasivního přijímání informací zde účastníci řeší konkrétní problém nebo vytvářejí vlastní výstup. Knihovny mohou v tomto procesu poskytovat zázemí, odbornou podporu i přístup ke kvalitním zdrojům informací, a tím se stát přirozeným partnerem škol a studentů při realizaci těchto aktivit. Knihovníci mohou působit jako mentoři, kteří pomáhají s vyhledáváním, ověřováním a zpracováním informací, ale také s tvorbou výsledného výstupu a jeho prezentací. V MZK uvažujeme o klubech studentů středních škol, kteří píší SOČ, maturitní nebo jinou odbornou práci, kde by sdíleli své zkušenosti a rádi bychom jim v budoucnu nabídli prostor pro prezentaci jejich výstupů. 

To vše může fungovat i v online prostředí, kde knihovna studentům nabídne nástroje pro virtuální spolupráci a bezpečné digitální zázemí pro realizaci jejich projektů. Kromě přístupu k odborným databázím a citačním manažerům (např. Citace PRO) mohou knihovny zprostředkovat i moderní nástroje umělé inteligence, které studentům pomáhají při vyhledávání informací, psaní či analýze dat. Patří sem velké jazykové modely jako ChatGPT, nebo specializované AI nástroje typu NotebookLM, Scite, Gamma, Heygen či ElevenLabs, které zjednodušují učící proces a pomáhají s výstupy projektů. 

Knihovny zároveň mohou sehrát klíčovou roli v rozvoji digitální, citační a publikační etiky a pomáhat studentům chápat, jak AI využívat zodpovědně a transparentně. Měly by vést uživatele k tomu, aby dokázali rozlišovat mezi vlastní tvorbou a obsahem generovaným strojem, správně uváděli zdroje a respektovali principy akademické integrity. Tím se knihovny stávají nejen technickým, ale i etickým průvodcem digitálního a badatelského vzdělávání, budou propojovat školní výuku, knihovní zdroje a moderní technologie do jednoho inovativního a bezpečného vzdělávacího prostředí, které podporuje kreativitu i odpovědné využívání AI.

Závěr

Digitální vzdělávání představuje pro knihovny velkou výzvu, ale i mimořádnou příležitost posílit svou roli v moderní společnosti a stát se aktivními partnery ve vzdělávání všech generací. Aby tuto roli naplnily, je třeba inspirovat se navzájem, sdílet úspěšné příklady i poučení z méně podařených projektů. Knihovny by měly budovat platformy pro výměnu zkušeností, kde se mohou potkávat odborníci z různých oblastí a společně vytvářet inovativní vzdělávací přístupy. Sdílením programů, lekcí a digitálních nástrojů můžeme posunout vzdělávací činnost knihoven na novou úroveň a ukázat, že knihovna není jen místem, kde se informace uchovávají, ale především místem, kde se z nich lidé učí a rostou. Tím mohou knihovny získat zpět svou společenskou prestiž a proměnit se z tradičních půjčoven knih v moderní, živé instituce 21. století, které propojují vzdělávání, technologie a komunitní život.

Zdroje

• LI, Shuqing, Fusen JIAO, Yong ZHANG a Xia XU, 2019. Problems and Changes in Digital Libraries in the Age of Big Data From the Perspective of User Services. The Journal of Academic Librarianship [online]. Elsevier BV, 45(1), 22-30 [cit. 2025-10-22]. ISSN 0099-1333. Dostupné z: doi:10.1016/j.acalib.2018.11.012
• MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, c2025. Mikroučení a nanoučení [online]. [cit. 2025-10-22]. Dostupné z: https://portaldigi.cz/mikrouceni-a-nanouceni/
• NAGARE, Nilesh, 2025. Emerging Roles of Library Professionals in the Digital Age. International Journal of Research and Scientific Innovation [online]. RSIS International, 12(8), 1760-1764 [cit. 2025-10-22]. ISSN 2321-2705. Dostupné z: doi:10.51244/ijrsi.2025.120800158
• NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR, c2025. Díla nedostupná na trhu [online]. [cit. 2025-10-22]. Dostupné z: https://dnnt.cz/
• PUBLIC LIBRARY ASSOCIATION, 2024. 2023 Public Library Technology Survey: Summary Report [online]. Chicago: Public Library Association [cit. 2025-10-22]. Dostupné z: https://www.ala.org/sites/default/files/2024-07/PLA_Tech_Survey_Report_2024.pdf

Prohlášení
Při psaní textu byly využity nástroje umělé inteligence – ChatGPT, Scite a Elicit – pro rešeršní podporu a pro stylistické i gramatické úpravy textu.