Potřebujeme se naučit, jak zvládat nové výzvy – rozhovor s Ondřejem Hudečkem

Mgr. Ondřej Hudeček, Ph.D. pracuje jako metodik Městské knihovny v Praze. Zaměřuje se především na témata mediálního a digitálního vzdělávání v knihovnách a podporu udržitelného rozvoje. Lektoruje a zároveň pomáhá druhým být lepšími lektory. Absolvoval obecnou antropologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a v roce 2020 získal cenu MARK.

Vystudoval jste obecnou antropologii. Jaká byla cesta antropologa do knihovny?

Odjakživa mě fascinovalo to, co se odehrává na hranicích vědních oborů, na pomezí sociálních, humanitních a přírodních věd. Obor obecná antropologie je výjimečný pokus Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy přivést pod jednu střechu prakticky všechny antropologické směry (sociokulturní, filozofický, evoluční i historický). Nespojují je metody, nýbrž otázky, často kriticky zkoumající svět, dosavadní poznatky o člověku nebo právě samotné metody vědeckého tázání. Toto v zásadě podvratné čtení textů v širokém slova smyslu mě neobyčejně bavilo a naplňovalo. Prakticky jsem si ho mohl vyzkoušet při zkoumání dokumentů z geograficky českého prostředí poslední čtvrtiny 18. století.

Moje cesta do knihovny měla ale ryze pragmatický důvod – po návratu ze zahraničních studijních pobytů jsem hledal „klidnou práci”, která by mi umožnila dokončit a obhájit dizertaci. Doktorské studium jsem sice úspěšně ukončil, ale v chápání knihoven jsem se zcela zmýlil. Naštěstí, protože když jsem zjistil, co všechno se v tomto oboru odehrává, rozhodl jsem se zůstat a stát se součástí proměn, kterými prochází.   

Jakými tématy jste se v rámci knihovnictví v minulosti zabýval?

Do oddělení metodiky služeb jsem nastupoval se dvěma úkoly – rozvíjet lekce na podporu mediální gramotnosti a jako první plnohodnotný koordinátor budovat dobrovolnický program knihovny. To bylo na začátku pandemie nemoci covid-19. Brzy jsem se společně s dalšími zaměřil na podporu udržitelného rozvoje v knihovnách a od začátku roku 2023 jsem si k tomu přibral ještě digitální gramotnost a specificky digitální služby státu. Od stejné doby patřím do skupiny kolegů a kolegyň, kteří u nás zkoumají možnosti využití nástrojů generativní umělé inteligence.

Zabývají se těmito tématy knihovny i nadále?

Všechna témata s námi zůstávají. Udržitelnost, mediální a posléze i digitální gramotnost se staly společnými komunikačními tématy knihoven a následně i přirozenou součástí naší práce. Tyto oblasti už nejsou vnímány jako „pouhé” kampaně. Ostatně není důvod, aby z knihoven zase mizely, neboť jsou vzájemně provázané. Například podpora mediálních a digitálních kompetencí také znamená naplňování Cílů udržitelného rozvoje, a to zejména cíle č. 4 (kvalitní vzdělávání) a cíle č. 16 (mír, spravedlnost a silné instituce).

Která témata byste v budoucnu rád do oboru vnesl?

Nedomnívám se, že nutně potřebujeme „nová témata”, žádné z těch výše jmenovaných ani úplně nové nebylo. Věnovali jsme se jim i dříve a teď to vše jen zasazujeme do nových kontextů, jako je například celosvětový rámec udržitelného rozvoje v podobě Agendy 2030, cílů Evropské digitální dekády nebo úsilí o budování odolné společnosti tváří v tvář hybridním hrozbám a působení nepřátelských aktérů v online prostředí.

Rád bych, abychom se soustředili na něco jiného než vymýšlení „nových témat” pro knihovny. Potřebujeme se naučit, jak zvládat nové výzvy, které se často ve dveřích objevují nikým nezvány. Mám na mysli třeba umělou inteligenci nebo příchod uprchlíků z Ukrajiny po začátku plnohodnotné Putinovy invaze. Umělá inteligence byla na naší konferenci Do černého v lednu 2021 přítomna jako ještě poněkud extravagantní a nesnadno uchopitelné téma. Dnes prakticky nenajdete knihovnickou akci, kde by se o ní nemluvilo.

Interkulturní práci s uprchlíky jsme se učili za pochodu, ale knihovny ve spolupráci s dalšími aktéry z nevládního sektoru, neorganizované občanské veřejnosti i veřejné správy v tom nakonec docela dobře obstály. Čeká nás v budoucnosti řada výzev, o některých to již nyní tušíme. Docela určitě se ale objeví i nějaká pověstná černá labuť. O témata a výzvy se tudíž nebojím. My sami se ale musíme naučit prioritizovat, tedy umět určité aktivity či služby opouštět a uvolňovat si ruce pro to, co bude zrovna zapotřebí řešit.

Pokud mám vybrat jednu věc, na kterou budeme muset klást důraz vždy, pak kvalitu. Kvalitu lekcí, které nabízíme školám, i kvalitu veřejných akcí, které pořádáme. Jde o to, aby každá taková aktivita měla smysl a dopad.

Které aktivity realizujete v rámci své domovské instituce – Městské knihovny v Praze?

Udržitelný rozvoj zahrnuje kromě své environmentální složky také sociální a ekonomická témata. Navíc nemůžete jako instituce dělat v této oblasti osvětu, pokud se tak sami nechováte. Snažíme se proto například snižovat množství používaného papíru tím, že upřednostňujeme online přihlašování do knihovny (a zároveň lidi učíme, jak na to). Řada našich poboček se zapojuje do každoročního Týdne pro klima či akce Zažij město jinak. Velmi populární jsou u nás swapy, které už na některých pobočkách probíhají celoročně. Udržitelný způsob života podporují i naše kreativní centra, kde lidi učíme, jak věci opravovat a nevyhazovat, nebo jak si je rovnou z dostupných materiálů vyrobit. 

Pokud jde o podporu mediální gramotnosti, soustředíme se v posledních dvou letech zejména na prohlubování lektorských dovedností a odborných znalostí vybraných kolegů a kolegyň, jejichž lekce bychom postupně rádi nabídli školám jako lekce splňující nároky všeobecné primární prevence rizikového chování. Spolupracujeme na tom s metodiky Pražského centra primární prevence. Přibližně třetina našich poboček už základní lekce mediálního vzdělávání školám nabízí. 

Podpoře digitálních kompetencí se Městská knihovna v Praze věnuje zejména v rámci projektu Digitální odysea Sdružení knihoven ČR a Nadace Vodafone. Polovina poboček tak dnes již nabízí digitální poradny (a některé i tematické kurzy) pro starší dospělé a seniory. Pravidelně se zapojujeme do celorepublikových akcí typu Týden pro Digitální Česko a Festival bezpečného internetu. V roce 2025 jsme se již potřetí připojili k festivalu Dny AI, jehož pražská část určená středním školám a neodborné veřejnosti probíhá v prostorách Ústřední knihovny. A pokud jde o umělou inteligenci, jsme velmi hrdí na již tři ročníky literární soutěže psaní s AI, kterou pořádáme ve spolupráci s Ústavem formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Mají tyto aktivity přesah i do dalších knihoven? Mohou je jiné knihovny také využít? Jak?

Věříme, že mají. Množné číslo zde používám s odkazem na kolegy a kolegyně z oddělení metodiky služeb, s nimiž primárně tyto aktivity rozvíjím. Zkušenosti se snažíme sdílet dál – přednášíme, píšeme do odborných časopisů a vítáme kolegy a kolegyně z jiných knihoven, kteří k nám přicházejí na stáž. Pokud vás něco z našich projektů zaujme, dejte o sobě vědět. Má to ale i své limity, třeba kolega Míla Linc tak dobře lektoruje praktické využití AI nástrojů v knihovnách, že by mohl na plný úvazek pouze školit, což samozřejmě nelze.

Mohl byste blíže představit deFacto workshop, který získal několik ocenění?

Workshop deFacto vznikl v Městské knihovně v Praze v rámci projektu Sociální inovace v knihovnách jako reakce na konkrétní poptávku a situaci v knihovnictví let 2017 a 2018. Byl určen žákům druhého stupně základních a středních škol, aby jim pomohl vyznat se v nepřehledné změti informací na internetu a sociálních sítích. Díky otevřené metodice mohli kvalitní lekci mediálního vzdělávání vést knihovníci nebo knihovnice i bez hluboké znalosti problematiky. Volně k dispozici jim byl návod, jak vést devadesátiminutový workshop pro studenty a žáky, který publikum baví a zároveň rozvíjí schopnost rozlišovat mezi pravdou, nepravdou a úmyslnými manipulacemi. Díky projektu se také podařilo navázat spolupráci s dalšími organizacemi, které se mediální a informační gramotnosti věnují, a své materiály dávají knihovnám k dispozici. 

Jsem přesvědčen, že v současnosti máme k dispozici tolik různých metodik, návodů a školení, že už žádné specificky „knihovnické” lekce mediálního vzdělávání vznikat nemusejí.

Přiblížil byste nám Konferenci Do černého? Bude se konat i v roce 2026?

Konference Do černého je poměrně výjimečná tím, že je sice určená primárně pro zaměstnance a zaměstnankyně knihoven, ale není zacílena na úzce oborová témata. Pojednává vždy o dění vně knihoven. V minulosti jsme se například věnovali udržitelnému rozvoji, životu ve městech nebo krizi důvěry v současné společnosti. Nejde přitom jen o absorbování informací. Je naopak mnohem pravděpodobnější, že si z naší konference účastníci odnesou více otázek, než odpovědí. Na vypořádání se s těmito podněty máme potom celý následující rok.

V pořadí již dvanáctý ročník konference se uskuteční v pondělí 26. ledna 2026 na tradičním místě, tedy v prostorách Ústřední knihovny Městské knihovny v Praze. Tentokrát si budeme společně s přizvanými mluvčími pokládat otázku, jak můžeme tváří v tvář politickým, společenským a technologickým výzvám dnešního světa dosáhnout skutečné proměny knihoven, o které tak často mluvíme. Na konferenci vystoupí např. vědkyně Zuzana Harmáčková, zakladatelka platformy pro podporu sociálního podnikání Breakfaststory Lucie Hyblerová, lektorka Národního divadla Zuzana Kráľová nebo fotograf a aktivista Lukáš Houdek.

Děkujeme za rozhovor i pozvání.