Rozhovor s doktorem Ladislavem Kurkou

Vydáno: 2014-11-20 (All day)
V rubrice: Dvacet let českého knihovnictví
Autor: Libuše Foberová

„Sebelépe vymyšlená a připravená knihovna nevydrží bez úprav déle než deset patnáct let“, poznamenal v rozhovoru PhDr. Ladislav Kurka. Jeho slova potvrzuje současná renovace Knihovny Jiřího Mahena v Brně, předtím základní rekonstrukce Městské knihovny v Praze a renovace dalších knihoven v mnoha městech. PhDr. Ladislava Kurku zná knihovnická veřejnost jako odborníka na architekturu knihoven, šéfredaktora Bulletinu SKIP a v posledních letech i jako pedagoga na vysokých školách, kde se vyučuje studijní program Informační studia a knihovnictví. Knihovnictví se věnuje osmapadesát let, účastnil se na vlastní kůži všech proměn knihovnictví u nás a o tom, že má co sdělit knihovnické komunitě, svědčí jeho bohatá publikační činnost. Důvodů, proč jsme si vybrali pro rozhovor právě jeho, je daleko více.

Má první otázka směřovala k  publikaci Architektura knihoven, kterou vydal Svaz knihovníků a informačních pracovníků v roce 2011. Jak vznikla myšlenka, že napíšete knihu o architektuře knihoven? Nebo ještě lépe, jak se stalo, že stavby knihoven u nás je Vaše téma?

„Byla to náhoda (smích). Pracoval jsem v metodickém oddělení Městské knihovny v Praze. Z města přišel požadavek (rok 1975), abychom se vyjádřili k dislokaci knihoven na Jihozápadním městě. Vedoucí oddělení tento úkol svěřila mně a já se ujal tohoto úkolu, aniž bych tušil, do čeho jdu. A to, že se touto problematikou budu zabývat v podstatě dosud, mě už nenapadlo vůbec. Tehdejší vyhláška o komplexní bytové výstavbě určovala, pro kolik tisíc obyvatel v nové zástavbě musí být knihovna i její velikost. Ne ve všech městech se tato vyhláška důsledně dodržovala, ovšem v Praze a v Brně ano. Sídlištní knihovny se začaly projektovat a stavět. Vzpomínám si, že jsem třeba absolvoval za týden až pět kontrolních dnů na různých stavbách. Vrhl jsem se do problematiky a studoval všechno, co se hodilo. Přítelkyně z Hamburgu posílala západní odbornou literaturu, která zde samozřejmě nebyla.

Celkem se v Praze postavilo cca dvacet poboček Městské knihovny v Praze. Nejvíce mi záleželo na těch největších – to byly pobočky Opatov a Lužiny. Na začátku 90. let skončila výstavba nových knihoven a začala éra rekonstrukcí. Ta nejdůležitější vrátila ústředí MKP na evropskou úroveň, kterou tato knihovna měla v době po jejím otevření v roce 1928. Po roce 1989 přibyly možnosti připomínkovat, případně pracovat v různých komisích, které vybíraly projektanty pro desítky staveb a rekonstrukcí u nás. Ať už to byla inteligentní budova pro 21. století Národní technická knihovna v Praze, Studijní vědecká knihovna v Hradci Králové, „Černá kostka“- Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, „Zelená knihovna“ Krajská knihovna v Havlíčkově Brodě, Knihovna města Hradce Králové, Kaplického knihovna atd. Bohužel se některé stavby nebudou realizovat, což přičítám politickému rozhodnutí.

Co se týče zmiňované publikace, doporučovala mi řada kolegů, abych zapsal všechny své zkušenosti a vědomosti. Poslední odborné publikace na téma výstavby knihoven byly na Slovensku či v českých zemích vydávány v 70. a 80. letech minulého století. O důvod víc, proč všechno sepsat a zhodnotit, co bylo u nás postaveno. Z časového hlediska se jedná o čtyři století, jen tak dlouhá je historie českého stavitelství knihoven a jejich architektury. (Všechno začalo moudrým rozhodnutím českého vladaře Petra Voka z Rožmberka, který se rozhodl postavit knihovnu v Třeboni.“)

Mohou vůbec knihovníci ovlivnit stavbu (rekonstrukci) knihovny? A jak?

„Měli by a mohou. Tým knihovníků musí velmi dobře zapracovat představy o příštích službách knihovny do stavebního programu určeného projektantovi, v němž apeluje na jednoznačnou formulaci úkolů knihovny a její činnosti. Tím to ovšem teprve začíná. Podíl na výběru projektanta a dodavatele se někdy podceňuje, stejně tak účast na kontrolních dnech stavby – a to se nevyplácí.“

Je něco, na co jste skutečně pyšný, co se týká výstavby knihoven u nás?

„Pyšný jsem přestal být tak po své třicítce. Ale těší mne, že jsem se podílel na zavedení individuálních studoven do života našich knihoven. Knihovna města Hradce Králové je dokonce první českou veřejnou knihovnou s individuálními studovnami. Bavila mne příprava první české artotéky v pobočce Opatov. Pro veřejnost to bylo něco jako zjevení a pražský tisk psal o nové službě knihoven – o kartotéce.“

Co byste vzkázal ředitelům, kteří stojí před výstavbou či rekonstrukcí knihovny?

„Měli by mít vizi, vědět, co chtějí, umět to pregnantně zformulovat a hledat příklady ve světě.“

Nemohu se nezeptat na budoucnost knihoven? Jak ji vidíte Vy?

„Knihovny se ocitají na křižovatce a přemýšlejí, kterým směrem se dát. U nás a ve světě se stavějí nové a nové knihovny, honosné, s obrovskou rozlohou. Kdyby se s nimi nepočítalo do budoucna, tak by nevznikaly. Domnívám se, že nová knihovna dnes musí nabízet celé spektrum i nových služeb. Velmi zajímavý projekt Family Point (město pro rodiny), který realizovala např. Knihovna Jiřího Mahena v Brně, ovlivnil vznik „přebalovacích pultů“ v knihovnách. Národní technická knihovna v Praze instalovala jako první knihovna u nás platební bankomat a čajové kuchyňky pro čtenáře, Městská knihovna Vamberk založila oddělení Moudřenínek, které slouží jako centrum pro rodiny s dětmi atd. Obecně přinesla nedávná studijní cesta SKIP do jihoněmeckých knihoven řadu zkušeností: spojování se s činností vzdělávacích a sociálních institucí, důraz na čtenářský komfort: i v menších knihovnách něco jako literární kavárna, perfektní informační kód, množství informačních materiálů. Takže zpět k Vaší otázce: dostatek příležitostí ke studiu i relaxaci, dostatečně dlouhá výpůjční doba, čtenářský komfort, stále být „in“ v aplikaci nabízených možností IT. Taková knihovna jistě přežije.“

Jak tedy postupovat při přípravě a realizaci nové knihovny?

„Projektant by měl dokázat vytvořit – a to zdůrazňuji, že ve spolupráci s knihovníky – na základě stavebního programu takovou knihovnu, aby stavba vyhovovala i knihovně za pomyslnou křižovatkou. Knihovna se rodí v  týmu, který dá dohromady takový stavební program, aby ho projektant dokázal na úrovni zrealizovat. Na Ministerstvu kultury České republiky leží už dva roky návrh směrnice z dílny projektového Ateliéru Atrea (spoluautoři PhDr. Vít Richter a LK), jež by usnadnila život mnohým knihovnám, které se chystají stavět či rekonstruovat. Na internetu je tento návrh k dispozici, ale pro jednání s úřady atd. nemá žádnou platnost.“

Už dvacet let se na Slezské univerzitě v Opavě FPF ÚBK vyučuje knihovnictví a při zrodu výuky stál prof. Jiří Cejpek (20. 2. 1928 – 26. 12. 2005). Jedná se o mimořádnou osobnost, profesor Jiří Cejpek byl jediným profesorem v oboru u nás. Jaký jste měl k němu vztah?

„Byl mi více než pouhým kolegou, byli jsme přátelé od padesátých let. Byl to uhlazený a decentní člověk. Své názory nikomu nevnucoval, přesto se ujaly a dodnes se z nich čerpá. Mám k němu zvláštní vztah a stále mi chybí. Takové plány jsme spolu spřádali. Moc mi schází, byl mi velkou oporou. Byl na příklad dlouholetým členem redakční rady Bulletinu SKIP. Scházeli jsme se i s manželkami, vyráželi na procházky i do Prokopského údolí a tam chystali nové číslo Bulletinu SKIP. Bývalý režim ho donutil hledat nové místo v oboru, našel ho až v Bratislavě (1974) ve výzkumném oddělení Slovenské technické knihovny. Nic ho nezlomilo – ani vyhazov, ani namáhavé dojíždění z Prahy. Uměl využít šance: v dobách, kdy většina z nás toho o automatizaci moc nevěděla, byl úspěšným řešitelem projektu automatizovaného systému právních informací a hned poté automatizovaného systému informací pro hromadné sdělovací prostředky. V roce 1985 se mohl konečně pracovně vrátit do Prahy. Nastoupil do Čs. střediska výstavby a architektury, kde se pustil do dalšího projektu automatizovaného systému – informací ve stavebnictví. Ale pak už události vzaly rychlý spád. V roce 1990 se vrátil k pedagogické činnosti jako vedoucí pražské KVIK a 1. 9. 1991 byl prezidentem republiky jmenován profesorem.“

Jak se stalo, že učíte?

„Oslovila mě v roce 1997 PhDr. Anna Stöcklová z ÚISK FF UK v Praze, bohužel jsem spolupráci odmítl. V té době totiž vrcholila rekonstrukce Městské knihovny v Praze a nebyl čas. Později mě oslovila PhDr. Marcela Buřilová z VOŠIS, a to už jsem neodmítl, protože rekonstrukce končila. Oslovily mě i další univerzity, Masarykova univerzita v Brně FF KISK a Slezská univerzita v Opavě FPF ÚBK. Byla a je to pro mě zajímavá zkušenost, předávat vědomosti mladým. A to mě ještě doktor Petr Škyřík přemluvil, abych ve spolupráci s jedním studentem zdatným v IT zpracoval eLearningový kurz Architektura knihoven. Se studenty KISK jsme ho vyzkoušeli a nyní byl zpřístupněn i knihovnické komunitě.“

Děkuji za Váš čas a za rozhovor.

Ptala se Libuše Foberová.

PhDr. Ladislav Kurka (nar. 5. 3. 1933) je absolventem studia knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Svou profesní kariéru započal v roce 1956 v Ústředním domě armády, kde měl na starosti rozvoj vojenských osvětových knihoven. V roce 1970 musel z politických důvodů ze svého místa odejít. Zakotvil v Městské knihovně v Praze, kde se později stal vyhledávaným a oceňovaným pracovníkem na úseku výstavby pražské sítě knihoven. Má lví podíl na realizaci úspěšné rekonstrukce budovy ústřední knihovny na Mariánském náměstí (1996-1998). Zasloužil se o rekonstrukci a modernizaci velkého počtu poboček Městské knihovny v Praze. Problematikou architektury, výstavby a zařízení knihoven se soustavně zabývá a o této problematice přednášel na Vyšší odborné škole informačních služeb a ÚISK v Praze a v Kabinetu knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Rozsáhlá je i jeho odborná publikační činnost.
Byl spoluorganizátorem olomouckých setkání knihovníků s architekty, známých seminářů Knihovna a architektura (v roce 2009 se uskutečnil popáté). Podílel se na přípravě nové budovy pro Národní technickou knihovnu. Je konzultantem pro mnoho rekonstrukcí a novostaveb českých knihoven včetně členství v porotách architektonických soutěží.

PhDr. L. Kurka se zúčastnil ustavení a působení Svazu knihovníků a informačních pracovníků v letech 1968 až 1970, byl redaktorem jeho prvního Bulletinu. Tuto funkci převzal i po znovuobnovení SKIP v roce 1990, resp. v roce 1992. Bulletin SKIP pod jeho vedením vstoupil již do svého třiadvacátého ročníku. Od 3. ročníku zavedl vydávání zvláštních čísel Bulletinu SKIP věnovaných knihovnictví v zahraničí. Do současné doby vyšlo již mnoho zvláštních čísel. Edice Aktuality SKIP, v níž za jeho redakce vycházejí odborné publikace, čítá 23 svazků. Jako předseda ediční komise SKIP pozvedl publikační aktivity SKIP na vysokou úroveň. Byl členem VV SKIP, do něhož byl opakovaně volen. Z mnoha mimopracovních aktivit dr. L. Kurky zmiňme aspoň to, že je majitelem největší sbírky pohlednic československých panských sídel, byl vytrvalostním běžcem a celoživotně aktivně pracuje ve skautském hnutí. Za svou činnost byl PhDr. Ladislav Kurka oceněn řadou vyznamenání - Cenou českých knihovníků (2001), medailí Z. V. Tobolky (2005) a Cenou Pražský knihovník (2006).

FOBEROVÁ, Libuše. Rozhovor s doktorem Ladislavem Kurkou. Duha: Informace o knihách a knihovnách [online]. 2014, 28(3) [cit. 2024-11-21]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/rozhovor-s-doktorem-ladislavem-kurkou

Verze pro tisk