Studijní pobyt Erasmus+ v Biblioteca Pública da Coruña

Od 9. do 15. května loňského roku jsem měla možnost v rámci programu Erasmus+ strávit týden v Biblioteca Pública da Coruña ve španělské Galicii. Předcházelo tomu poměrně adrenalinové hledání hostitelské knihovny. Čas se krátil (výjezd bylo nutné uskutečnit do konce května) a chvíli to vypadalo, že o českého knihovníka na západě nikdo nestojí. Nakonec však kolegové ze Santiaga de Compostela oslovili paní ředitelku knihovny Miguela Gonzáleze Garcése, která mou návštěvu v polovině dubna potvrdila.

A Coruña je dvousettisícové město na severozápadním pobřeží Španělska, v Galícii – jedné ze 17 autonomních oblastí s vlastní regionální vládou. Tyto oblasti se dále dělí na provincie, v případě Galicie jde o Lugo, Ourense, A Coruña a Pontevedru. Coruñská knihovna je „spádovou“ institucí pro město a jeho nejbližší okolí. Jednotlivé městské části mají vlastní menší knihovny – Bibliotecas municipales –, které se mohou (ale nemusejí) sdružovat do sítě Red de Bibliotecas de Galicia.

Do Španělska jsem dorazila po celonoční cestě, a proto jsem si první schůzku v knihovně domluvila až na druhou hodinu odpolední. Po příchodu se mě ujala velmi milá paní ředitelka Alejandra Mosquera Souto, která mě provedla celou knihovnou a seznámila s kolegy. Zaujalo mě, že je instituce velikostí i rozsahem služeb přibližně srovnatelná s naší krajskou knihovnou v Pardubicích funguje s pouhými 25 zaměstnanci. Ukázalo se také, že struktura knihovny je mnohem jednodušší než u nás. V přízemí se nachází recepce – centrální bod knihovny, kde se knihy půjčují, vracejí, registrují se noví čtenáři a vyzvedávají objednávky. Čtenářům jsou k dispozici i samoobslužné výpůjční a návratové automaty. V téže části budovy sídlí dětské oddělení, kinosál a prostor pro skupinové aktivity.

V prvním patře je umístěn fond pro dospělé čtenáře – beletrie i naučná literatura dohromady, řazené podle MDT –, dále zázemí pro zaměstnance a oddělení audiovizuálních dokumentů a periodik, takzvaná Hemeroteca. Překvapilo mě, že si čtenáři stále hojně půjčují filmy na DVD. V posledním patře pak sídlí studovna (zahrnující i povinné výtisky) a sekce komiksů. Po celé knihovně jsou rozmístěny malé tematické výstavy – například o ekologii, biblioterapii či českých autorech. V Galícii se sice běžně domluvíte španělsky, ale hlavním jazykem je gallego. Část knižní produkce proto vychází dvojjazyčně. V době mé návštěvy se navíc po celé oblasti konaly Letras Gallegas – oslavy galicijského jazyka a literatury. K tomuto svátku se pojí řada literárních, hudebních i výtvarných akcí, které mají připomenout svébytnou galicijskou kulturu.

Asi nejvíce mě zaujalo, že ačkoliv knihovna sama o sobě nenabízela mnoho veřejných akcí, byla plná čtenářů, kteří tu studovali, pracovali, četli nebo si prostě povídali s knihovníky. To z naší praxe neznám – lidé většinou přijdou na konkrétní program, rychle si vypůjčí knihy a zase odejdou. Studovny u nás často zejí prázdnotou, většina dotazů přichází e-mailem. V době, kdy se knihovny předhánějí v tom, kdo svým uživatelům nabídne pestřejší program, působila tato instituce, která „jen“ půjčuje knihy, téměř jako zjevení. Španělským kolegům se podařilo vytvořit klidný a bezpečný prostor, kam je příjemné přijít, studovat, pracovat, listovat knihami nebo se poradit s knihovníkem.

Jak už jsem zmínila, v knihovně pracuje přibližně 25 lidí. Systém rozdělení pracovních pozic je odlišný od našeho. Existují tři stupně: personal técnico (profesionální knihovník, který zastřešuje jednotlivá oddělení), personal auxiliar (knihovník poskytující výpůjční a informační služby, věnující se čtenářům a zpracování knih) a personal subalterno (pomocný personál, který rozváží vrácené knihy, zařazuje je do regálů či připravuje objednávky ze skladu). Registrací, která je zdarma, získává čtenář přístup do všech knihoven zapojených do sítě Red de las Bibliotecas a také možnost využívat digitální knihovnu provozovanou španělskou vládou. V Galícii používají open-source systém Koha, známý i u nás (například v Městské knihovně v Ústí nad Orlicí). Správu systému zajišťuje galicijská Xunta, takže jednotlivé knihovny nemusejí mít vlastního IT pracovníka ani ekonomické oddělení.

Protože jedním z témat mého pobytu v rámci programu Erasmus+ byla udržitelnost, zajímalo mě, jak knihovna přistupuje k ekologickému provozu. Ptala jsem se na třídění odpadu, úsporné osvětlení, vodovodní baterie nebo využívání alternativních zdrojů energie. Nic z toho zatím v knihovně zavedeno není a podobné změny nejsou ani v pravomoci vedení. Překvapilo mě také, že poškozené knihy se musí vyhodit – maximálně nabídnout jiné knihovně –, ale v žádném případě je nelze poskytnout veřejnosti, a to ani zdarma, ani za symbolickou cenu. Na první pohled se tedy mohlo zdát, že španělské knihovnictví principy udržitelnosti příliš nenaplňuje. Z dalších rozhovorů však vyplynuly jiné, méně nápadné, ale zajímavé formy podpory místního prostředí.

Jednou z nich je způsob nákupu nových knih. Knihovna má na tento účel rozpočet přibližně 40 000 eur ročně, které musí utratit výhradně v místních kamenných knihkupectvích a antikvariátech, aby podpořila lokální ekonomiku. Kromě toho připravuje tematické výstavky dokumentů vztahujících se k „zeleným“ tématům. I digitalizovaná administrativa a evidence jistě přinášejí nemalé úspory. Během stáže jsem si prošla všechna oddělení knihovny, seznámila se s katalogizací (v galicijštině to byla výzva), půjčovala knihy v centrální hale, zúčastnila se jednoho školního programu a díky vstřícnosti paní ředitelky jsem měla možnost navštívit také hlavní galicijskou knihovnu Biblioteca de Galicia v Santiagu de Compostela i knihovnu a restaurátorskou dílnu coruñského archivu.

Pokud mohu srovnávat, domnívám se, že po stránce organizace práce, knihovnických procesů i vzdělávacích aktivit jsme v České republice na velmi vysoké úrovni. Naše bibliografické záznamy jsou kvalitní, katalogy přehledné a knihovníci dobře informovaní. Pobyt v A Coruñi mi ale ukázal, že vytvořit knihovnu, kam lidé přirozeně chodí a kde se cítí dobře, lze i bez pestré programové nabídky. Biblioteca Pública Miguel González Garcés působila jako místo, kam se čtenáři i zaměstnanci skutečně těší. To, že knihovna je přirozenou součástí života místních obyvatel a nemusí stále obhajovat svou existenci, bylo pro mě velmi příjemné zjištění – a něco, co bych přála i českým knihovnám. Jsem vděčná za možnost prožít inspirativní týden v této knihovně a věřím, že by to mohl být začátek další spolupráce mezi našimi institucemi.